„Chalupa pro mě představuje fungující ekosystém. Cítím se víc součástí širších vazeb na okolí. Nejenom na přírodu, ale také společnost. Víc se soustředím na to, kolik můžu dát a kolik beru. Zdůrazňuje to u mě potřebu takto přemýšlet i ve městě a projektovat to do fungující občanské společnosti.“ říká Filip Žilka
DVOJROZHOVOR S HEREČKOU JANOU PLODKOVOU & OPTIKEM FILIPEM ŽILKOU
Co jste posledního překvapivého objevili jeden na druhém?
Jana Plodková: Že umí udělat židli, aniž by se tomu předtím nějak zvlášť věnoval.
Filip Žilka: Bez problému zažehne plamen v jakémkoli ústrojí. Naposledy kamna na dřevo.
V rytmu jakého tance se nyní odehrává váš společný život?
Jana: V rytmu slowfoxu s prvky tanga.
Filip: V pochodu džunglí. Mokro, zeleno, teplo, rozmanito.
Jak se změnil váš styl života po pořízení chalupy? Je pro vás důležitý balanc mezi městem a přírodou? A bylo tomu tak vždy?
Jana: Byla to velká úleva. Přestali jsme v panice řešit, kam na víkend zmizíme z Prahy, našli jsme místo uprostřed přírody, kde byť na krátkou dobu jsme schopní se zregenerovat a nabít energií. Před pořízením chalupy jsem měla jisté obavy, zdali je to skutečně ten správný krok, jestli se nestaneme otroky opečovávání a povinností.
Filip: Chalupa pro mě představuje fungující ekosystém. Cítím se víc součástí širších vazeb na okolí. Nejenom na přírodu, ale také společnost. Víc se soustředím na to, kolik můžu dát a kolik beru. Zdůrazňuje to u mě potřebu takto přemýšlet i ve městě a projektovat to do fungující občanské společnosti.
Jano, jakou filmovou/divadelní postavu a proč Vám připomínal Filip, když jste ho poprvé uviděla a nyní?
Jana: Krále, nevím odkud, ale jak tam tak seděl a mluvil pomalu, jistě, hluboce… a postupem času se k němu připojili Clouseau a Dundee. Spojení vážnosti, komiky a dobrodružství. No, nestěžuju si.
Filipe, jaké brýle Vám připomínala Jana, když jste ji poprvé uviděl a nyní?
Filip: Brýle plné estetické neokoukatelnosti 🙂 . Mění se jen barvy.
Máte možnost stát se na jeden den něčím z přírody/města, co by to bylo a proč?
Jana: V přírodě bych se chtěla stát slonem, mít velikost a výšku a jít si světem. Ve městě lavičkou, naslouchat rozhovorům přísedících.
Filip: Chtěl bych být 1500 let starý dub nebo platan. Byl bych pamětí národa a hostitelem nespočetných zástupů živočišných druhů.
Čemu jste díky tomu druhému začali věnovat větší pozornost? O čem byste chtěli, aby se ve společnosti více hovořilo?
Jana: Politice. Z mého pohledu je Filip v politickém dění velmi zběhlý. Ví, co se děje, své názory si tvoří sám bez ovlivnění a, abych mu rozuměla, přestala jsem být imunní. A musím říct, že čím víc o tom čtu, tím větší mám pocit zodpovědnosti sama za sebe jako součást celku. Není mi jedno, co se tady děje. Mělo by se mluvit o všem, o současné politické situaci, která je velmi smutná, o tom, že bez stromů, meandrovitých řek bude situace s vodou kritická, že i to, co se děje za hranicemi naší země, se nás týká… těch témat je…
Filip: Začal jsem víc vnímat důležitost věd, které nepracují jen s tvrdými fakty. Například astrologie. Chtěl bych, aby se akcentovalo téma školství. Začít prostě učit tak, aby se připravoval jedinec ke šťastnému životu a ne k výkonu.
Při pohledu na co byste si nejraději nasadili růžové brýle?
Jana: Na nic. Růžové brýle jsem odevzdala a jsem za to ráda, že vnímám realitu takovou, jaká je. A nechci před ničím přivírat oči.
Filip: Růžové brýle jsou blbost.
Na co byste chtěli, aby se vás někdo zeptal v rozhovoru?
Jana: Už ses naučila vařit?
Filip: Přemýšlel jste někdy o tom, jak dlouho tady budete?
A teď si na tu otázku odpovězte.
Jana: Ne.
Filip: Ano, ne dost dlouho…
S kým byste si rádi přečetli rozhovor na City & Folks?
Jana: S Markem Najbrtem a Kateřinou Oujezdskou.
Filip: Mám to stejně jako Jana, ale ještě by mě bavili Mark Zuckerberg a George Orwell.
♥ Děkujeme Janě a Filipovi za rozhovor
