„Občas bych se chtěla vrátit do bezstarostného dětství, zvonit sousedům na zvonky a utíkat,“ říká ELIŠKA PODZIMKOVÁ, animátorka, ilustrátorka a fotografka.
„Já bych si fakt už chtěla vzít svoji holku. Po osmi letech vztahu si to už zasloužíme, ne? Tak, ať už to ti poslanci a poslankyně schválej,“ říká JULIE SOFFER, produkční a herečka.
Kdybyste měly připodobnit jedna druhou k barvě & vůni, jaké by to byly?
Eliška: Myslím, že vůně, která vystihuje Julii, je vůně vývaru možná s příměsí nějakého arabského koření. A barva? To nevím, jestli jde říct jedna, ale taková stříbrná ji myslím dost vystihuje.
Julie: K Elišce se mi asi nejvíc hodí žlutá, taková sluneční, lehce do oranžova. Veselá, pozitivní, hřející, milující. Co se týče vůně, automaticky se mi vybaví vonné tyčinky, co máme doma a bereme je na cesty a všude s sebou. Nějak jsme si vybudovaly tuhle vůni, která s námi cestuje a tím kdekoliv, kde jsme, nám to podvědomě vytváří domov.
Kdy jste si byly zásadní oporou?
E: Pořád a stále, nicméně si myslím, že jsme si oporou i třeba v pracovních věcech. Jedna na druhou dáme a záleží nám na názoru té druhé. Jeden takový hodně tíživý moment byla nehoda autobusu, ve kterém byla Juli. Naštěstí to dobře dopadlo.
J: Je skvělý, že jsme si vždy absolutní oporou. Zásadní je konstantní upřímnost, jak v pracovní, tak v osobní rovině. Zní to asi dost idylicky, ale fakt to tak je!
Hezký společný zážitek, který vás napadne na první dobrou?
E: Jéžiš těch bylo. Tak opravdu první, který si vybavím a byl opravdu silný, byla naše společná návštěva masajské vesnice v Tanzanii u našeho kamaráda Sakaya. Rády na ty dny vzpomínáme, koukáme často na fotky a teď se dokonce snažíme o tom napsat společně knížku. Bylo to krásné.
J: Miluju, když jezdíme na roadtrip, já Eliška a náš pes Jonáš. Najdeme si hezký místo na spaní, dáme si jídlo a v objetí usínáme. Většinou se ještě dohadujeme, vedle koho bude spát Jonáš. Ale to jsou nejhezčí společné zážitky, cesty. Cítím absolutní svobodu.
Máte nějaký sen, který se vám zdává opakovaně?
E: Když jsem moc unavená, většinou ve snu před něčím utíkám…
J: Nevím, jestli bohužel, nebo bohudíky, ale sny si nepamatuji. Občas hned po probuzení vím, že se mi něco zdálo a vybavím si osoby, ale situace a příběh zřídkakdy.
Čeho by na světě mělo být víc & čeho míň?
E: Víc rozumu a míň všeho.
J: Víc empatie! Míň sobeckosti a miliardářů! Jen to lehce rozvedu – je šílený, že 1% světové populace vlastní to co 99%.
Co rádi dostáváte?
E: Pusu od své holky.
J: Jídlo a boty. Spíš jídlo. Dárky mi kdyžtak nedávejte, pozvěte mě na něco dobrýho.
Jakou formou si zaznamenáváte vaše nápady?
E: Většinou mě napadají před spaním, a to si je píšu do telefonu. Chtěla bych nějaký snímač mysli, který by mi to zaznamenal.
J: Většinou do poznámek v telefonu, někdy do papírového deníku. Systém v tom moc nemám, ale je pro mě praktičtější to mít v telefonu.
Pracujete nějak vědomě na tom, abyste rozvíjely svou kreativitu, hravost atd.?
E: Ano, snažím se. Zkouším si nové věci, nové technologie, které vnímám jako přínosné a i tu kreativitu musím občas trénovat.
J: Spíš ne. A jestli jo, tak nevědomě. Nebo jak se to vlastně dělá? Jestli je to třeba dostávání se z komfortní zóny, tak to asi dělám. Nebo se minimálně snažím.
Co je podle vás nejlepší věk?
E: Vždycky ten přítomný přeci, ale občas bych se chtěla vrátit do bezstarostného dětství, zvonit sousedům na zvonky a utíkat.
J: Neexistuje. Každý věk má něco do sebe. Celkem jsem prožívala, když mi bylo 21, uvědomovala jsem si, že už jsem dospělá po celém světě. Ale zpětně je to fakt jedno. Vtipný je, že když jsme malí, chceme být dospělí a naopak. Ale to bych řekla, že je lidská vlastnost, vždy toužit po něčem, co nemáme.
Popište oblíbené zákoutí vašeho domova?
E: Miluju ranní balkon se sluncem a dobrou snídaní.
J: Gauč – značí pohodu a taky tam jsme všichni spolu. Jonáš má zákaz vstupu do postele. A je z něj hezkej pohled na náš domov.
Kde vidíte největší rezervy v české společnosti?
E: Je v mnohém nerespektující a neotevřená jinakostem.
J: Na to není úplně jednoznačná odpověď, přijde mi, že pokaždý, kdyby se mě někdo zeptal, tak pravděpodobně odpovím něco jiného. Teď si vybírám volnomyšlenkářství a rozhled. Volnomyšlenkářství ve smyslu vnitřní svobody a otevřenosti a rozhled ve smyslu poznání, cestování.
Eliško, kdybys mohla ztvárnit nově českou vlajku, jak by vypadala?
Jéje, byla by určitě veselejší!
Juli, jak vidíš budoucnost českého filmu?
Vůbec netuším. Přála bych mu, aby ho nepřeválcoval Netflix, HBO a další. Aby na něj lidi chodili do kina a aby toho obecně vznikalo míň a filmy byly osobitý.
Na co byste chtěli, aby se vás někdo zeptal v rozhovoru?
E: Na oblíbené místo na planetě.
J: Co bych teď chtěla?
A teď si na tu otázku odpovězte 😊
E: Útes v městečku Étretat ve Francii s výhledem na moře a poletující racky.
J: Já bych si fakt už chtěla vzít svoji holku. Po osmi letech vztahu si to už zasloužíme, ne? Tak, ať už to ti poslanci a poslankyně schválej!
S jakou dvojicí byste si rádi přečetli rozhovor na CITY & FOLKS?
E: Anička Borovičková Rocková (alias Ulepená) a Pavel Borovička.
J: Rozhovor s panem prezidentem a paní prezidentovou! Velký sympaťáci!
Děkujeme Elišce & Julii za rozhovor.
