Search
Close this search box.

Vybrané příspěvky

Lucie & David

24.2.2024
Search
Close this search box.

Janina & Adam

„Mým každodenním nakopávačem (nejen na jaře) je magnézium malate v kombinaci s mořskou plazmou a vitamín C. A když je opravdu nejhůř, dávám si shilajit, to je panečku síla,“ říká JANINA D. ČERNÁ, autorka Cukrfree kuchařek, online programu, blogu cukrfree.cz a Cukrfree podcastů. 

„Nejvíc mě vždycky překvapují ty kontrasty. Sednu v Praze do auta a za 2h otevřu dveře a ten vzduch je vždycky tak jiný. Čistý a svěží. V Praze mi vždy přijde, že každý žije na svém malém písečku, přesně vykolíkovaném, protože za hranicí už si to hlídá soused. Na Šumavě žiju tak nějak všude. Leckde nejsou ani ploty – kopce, louky a lesy splývají. Když nechci, tak celý den nikoho nepotkám a cítím tam větší svobodu a klid,“ říká ADAM DUNOVSKÝ, autor podcastu Brocast, investor & podnikatel nejen v oblasti vitamínů a výživových doplňků.

Prozatím váš zásadní moment roku 2023, který vás napadá na první dobrou.

JANINA: Posledních 15 měsíců jsou moje dny tak krásně obyčejné, že si vlastně užívám, když se nic zásadního neděje. Takže mě nic na první dobrou vyloženě nenapadá 🙂 

ADAM: Za první 4 měsíce zatím nic nevybočuje z řady. Což vlastně ale vítám, po těch několika náročných letech, kdy se pořád něco dělo.

Váš recept na minimalizaci jarní únavy.

J: Je to kombinace kvalitní výživné stravy, nejen na jaře, ale během celého roku, a suplementace toho, co nezvládnu ze stravy získat, z kvalitních doplňků stravy. Mým každodenním nakopávačem (nejen na jaře) je magnézium malate v kombinaci s mořskou plazmou a vitamín C. A když je opravdu nejhůř, dávám si shilajit, to je panečku síla! 🙂

A: Dodržovat správný cirkadiánní rytmus. Ráno procházka venku a hydratace, přes den kvalitní jídlo ideálně bez sacharidů (jinak se to bez zdřímnutí neobejde), kafe pít jen dopoledne, večer doma správně svítit a v noci nejlépe 7-8h spánku. Tohle by mohlo fungovat nejen na jaře.

zdroj: IG @cukrfree

Kde vidíte největší benefity života na Šumavě? Je něco, co vás na životě tam překvapilo?

J: Asi nikoho nepřekvapím, když řeknu, že za největší benefity považuji klid, čistý vzduch, voda, a celkově dechberoucí přírodu. Za svůj život jsem trávila několik měsíců či let na různých místech jako je Austrálie, Island nebo Hawaii, kde jsem se cítila přírodou naprosto ohromena. A to bylo vlastně takové moje přání – žít na místě, kde se při procházkách nebo projíždějí krajinou budu i po letech kochat a dojímat nad krásou krajiny, ve které žiju a to Šumava splňuje na 100% 🙂 Nevýhodou oproti Praze snad jen to, že se odsud těžko natáčí podcasty s hosty, protože do Prahy dojede každý, na Šumavu už tolik ne. Proto téměř každý měsíc jezdíme minimálně na týden do Prahy vyřídit vše potřebné, natočit podcasty, užít si toho, že mi někdo nákup přiveze až ke dveřím a pak zase rychle zpět na Šumavu, kde je nám momentálně líp.

A: Nejvíc mě vždycky překvapují ty kontrasty. Sednu v Praze do auta a za 2h otevřu dveře a ten vzduch je vždycky tak jiný. Čistý a svěží. V Praze mi vždy přijde, že každý žije na svém malém písečku, přesně vykolíkovaném, protože za hranicí už si to hlídá soused. Na Šumavě žiju tak nějak všude. Leckde nejsou ani ploty – kopce, louky a lesy splývají. Když nechci, tak celý den nikoho nepotkám a cítím tam větší svobodu a klid. V Praze nikdy nevím, co mě probudí – jestli opilec vracející se v 5 ráno z večírku, popeláři v 6 nebo troubení aut v ranní špičce v 7. Na Šumavě je v noci většinou naprosté ticho. Vlastně i přes den. A jsou tam často v noci hodně vidět hvězdy – ale myslím fakt hodně, jakože celá mléčná dráha.

zdroj: IG @adamdunovsky, Šumava

Co jste potřebovali ke spokojenému životu ve dvaceti a nyní?

J: Ve dvaceti? To byl rok 2009! Doba, kdy jsem si myslela, že když odmaturuji se samými jedničkami, budu šťastná. Doba, kdy jsem si myslela, že když se dostanu na práva v Praze, budu spokojená. Doba, kdy jsem věřila, že snaha o dokonalost ve všech směrech povede i ke spokojenému životu. Asi tušíte, že ani jedno z toho mě šťastnou nebo spokojenou neudělalo, spíš naopak. A nyní? Pevné zdraví, rodinu, přírodu, svobodu, kvalitní jídlo, čistou vodu a vzduch a neřešit to, jestli si můžeme dovolit koupit novou pračku, ledničku nebo třeba auto. 

A: V základu to samý, těch prvních pár schodů z Maslowovy pyramidy potřeb. Myslím, že jsem vcelku skromný člověk. V čem se to ale liší o těch circa 15 let později, je to, že tenkrát jsem si neuměl představit žít mimo Prahu nebo třeba mimo větší město v zahraničí. Dnes si neumím představit opak. Asi jsem hledal něco, v čem bych se mohl realizovat, všechno vyzkoušet a zažít, získat nějaký uznání a úctu, něčeho dosáhnout, vydělat, a měl jsem pocit, že to jde jen ve městě. Chtěl jsem třeba, abychom žili v zahraničí, poznali co nejvíc ze světa. Je to klišé, ale když pak člověk většiny věcí dosáhne, tak už chce mít většinou hlavně klid, komfort a svobodu dělat jen to, co ho baví.

zdroj: IG @adamdunovsky, Šumava

Jaký je váš pracovní sen?

J: Momentálně žádný pracovní sen nemám. Předtím než se narodil Benjamin, jsem byla hodně zaměřená na výkon a měla sklony k workoholismu. Takže narození syna, který mě potřebuje 24/7 byl pro mě velký šok. Ze začátku jsem s tím hodně bojovala a snažila se dál něco vytvářet, ale výsledek byl takový, že nás to spíš všechny stresovalo. Momentálně si naplno užívám roli maminky, která si dvakrát měsíčně odskočí natočit podcast a sem tam odepíše na nějaký email. Netlačím na sebe a věřím, že až přijde ten správný čas, začnu mít zase chuť se více realizovat a třeba přijdou i nějaké pracovní sny 🙂 

A: Mám asi už jen jeden a ten souvisí s dosažením určitý částky coby ročního obratu firem. Vůbec ne kvůli penězům nebo abych se tím někde chlubil – proto to ani nikdy nezveřejním – ale čistě jen proto, abych si ověřil, že na rozluštění toho hlavolamu máme a co je k dosažení tý vyšší úrovně potřeba v sobě změnit.

zdroj: IG @cukrfree

Který den z týdne je váš nejoblíbenější a proč?

J: Co, že je dneska vůbec za den? 🙂

A: Nemám žádný specificky oblíbený. Ale táta vždycky říkal, že sobota a neděle jsou blbý dny, protože mu lidi nezvedají telefony a neodpovídají na emaily. No, já to vidím asi obráceně. Díky bohu, že je aspoň nějaký den, kdy nikdo nevolá, nic nehoří a nikdo neotravuje. Většinou.

Jakou činnost volíte ke zlepšení nálady?

J: Procházku v lese a kojení. Ne, že bych kojila jen, když mám blbou náladu, ale už od začátku jsem vypozorovala, že při kojení ze mne tak nějak všechno spadne, jsme spolu tady a teď. Přijdu si více uzemněná a klidná. Během kojení se totiž uvolňuje hormon oxytocin, který má přesně takové účinky. 

A: Poslední dobou náladu vždycky zlepší dělání blbostí s Benem. Jinak ale třeba manuální práce nebo posilovna.

zdroj: IG @adamdunovsky

Máte nějaký zlozvyk, kterého byste se rádi zbavili?

J: Momentálně jedině to, že chodím spát později, než bych měla. Je to neustálý souboj mezi tím, že mám alespoň chvilku denně čas na odpočinek/práci jako třeba teď při odpovídání a tím, že bych měla jít spát dřív, protože se stále s Benem několikrát za noc budím. 

A: Vnitřní potřebu ostatní uspokojit, což u mě vede k tomu, že často říkám ano na věci, na který bych měl říct ne.

Jakou hračku jste chtěli jako děti a nikdy ji neměli a zaujala vás speciálně nějaká hračka vašeho dítěte?

J: Nechtěla jsem ani tak hračku jako psa, to jsem si splnila až v dospělosti. Myslím, že jako dítě bych milovala Benjaminovo elektrické autíčko 🙂

A: Chtěl jsem mít tryskáč na dálkový ovládání. Před pár lety jsem si pořídil dron, ale to není ono.

Je něco v rámci rodičovství, s čím jste se sžívali delší dobu? 

J: Chvilku mi trvalo přijmout, že vše nebude fungovat přesně tak, jak jsem si představovala. Třeba jsem měla v plánu nulový screen time minimálně do 18 měsíců, což nám tedy vůbec nevyšlo. Ne, že by Beník trávil hodiny u televize nebo iPadu, ale občas mu prostě pustím písničku na YouTube, když potřebujeme někam dojet autem nebo kočárkem, které už od začátku bojkotuje. Někdy je potřeba udělat menší ústupky ze svých představ o tom, jak by to mělo ideálně být, což věřím, že mě bude provázet i během dalších let rodičovství v různých podobách 🙂

A: Asi to, že do toho ze svý pozice musím vklouzávat postupně a moje aktivita nebo přínos bude růst exponenciálně s tím, jak bude Ben růst. Janina určitě nebude souhlasit a bude tvrdit, že mám být aktivní od prvního dne a víc jí pomáhat, o což se snažím. Ale Ben jen teď pořád jen: máma, máma, máma… A je to tak myslím správně. Já se už ale těším, až ho budu moct všechno naučit až ještě trochu povyroste.

zdroj: IG @cukrfree

Co je pro vás největší výzva v rámci vedení rozhovoru (podcastu)? 

J: Nevím, jestli výzva, ale nejraději si zvu hosty, které už nějakým způsobem znám (ať už osobně nebo ze sociálních sítí atd.). Naopak hosté, které jsem nikdy neviděla v nějakém rozhovoru nebo neslyšela mluvit, mě trochu znervózňují, protože se na rozhovor s nimi hůř připravuje. Ale až na jeden rozhovor, který nakonec po domluvě s hostem ani nevyšel, jsem to zatím pokaždé nějak zvládla. 

A: Jako výzva je to vždycky, když to nejde podle toho, jak to mám v hlavě připravený. Buď kvůli tomu, že host je podobně naladěný a schopný mluvit o komplikovaných věcech, takže musím zapojit všechny mozkový buňky, abych mu ten míček mohl přes síť aspoň vracet zpátky. Třeba jako Tomáš Sedláček, se kterým začneme mluvit o Bibli a za 3 minuty jsem u kvantový fyziky na psychedelikách. Nebo host nemluví vůbec a na otázky odpovídá ano/ne, a pak se musíme snažit to odkecat sami.

Tři oblíbená místa na planetě. 

J: Je těžké vybrat tři, protože nejoblíbenějších mám pět 🙂 Kromě Šumavy je to Západní Austrálie, kde jsem nějakou dobu žila, Nový Zéland, který jsme s Adamem dvakrát procestovali, Island, kde jsme žili a já studovala, a pak Hawaii, kde vznikla i druhá Cukrfree kuchařka. 

A: Mimo ČR je to určitě v první řadě Akaroa, New Zealand. Google it… Pak asi západy slunce na plážích jižně od Perthu v oblasti Margaret River, Australia. Jakýkoliv ostrov na Hawaii, USA. A protože pravidla se mají porušovat, tak 4. bude oblast Dolomity na severu Itálie, jelikož Italové umí život jako nikdo jiný.

zdroj: IG @cukfree, Perth

Jak se stavíte k tématu děti &/vs. restaurační zařízení?

J: S Benjaminem do restaurace či kavárny chodíme docela často, ale hlavně na Šumavě, kde je to trochu jiné než v Praze a většinou se tam s majiteli už známe. Upřímně bych se nehnala nikam, kde vím, že to není pro děti vhodné/uzpůsobené, kde vím, že bychom trpěli jak my s Benjaminem, tak i ostatní hosté. Pokud narážíte na aféru s Marthy’s Kitchen, tak můj názor je takový, že absolutně respektuji to, že si podnik určí, že je spíše/pouze pro dospělé. Způsob, jakým si to konkrétně tento podnik vyhranil, mně osobně přišel dost nešťastný. Chtít po dětech, aby se chovaly jako malí dospělí je podle mě úplně mimo. Nicméně si tím tato konkrétní restaurace minimálně udělala reklamu u těch, kteří smýšlejí podobně jako oni a o to tady možná celou dobu i šlo, kdo ví. 

A: Předpokládám, že to souvisí s nějakou tou kauzou ohledně vstupu dětí do nějaký pražský restaurace, která nedávno proběhla? Jde to úplně mimo nás. My bychom asi stejně nešli nikam, kde by nás s prckem (nebo i se psem) vřele nepřivítali. Což ale není dobrá odpověď a člověk stejně nikdy neví – stát se může všechno. A v takových případech je hlavně důležitý nevytvářet novou regulaci, příkazy a nařízení (což mozek průměrnýho piráta vůbec nedokáže zprocesovat). Jediná rozumná reakce je respektovat svobodný rozhodnutí provozovatele služby, který asi cílí na jiný zákazníky, a jít jinam. Volit svojí peněženkou a čas a trh ukážou, co je lepší strategie.

Jani, jak vnímáš negativní komentáře, hejty na sociálních sítích? Jak moc to řešíš/neřešíš? A celkově, kolik času trávíš na sociálních sítích?

Ten, kdo je vidět, dostává hejty, tak to prostě je. Jestli je řeším nebo neřeším záleží spíš na situaci. Lhala bych, kdyby tvrdila, že mě některé komentáře občas nevyvedou z míry (zejména po náročném dni či noci s Benjaminem), ale beru to jako možnost na sobě pracovat. Je ta kritika opodstatněná a můžu si z ní něco vzít? Například kritika, že při mluvení moc dýchám pusou mě nejdřív naštvala, když je to to jediné, co si ten člověk z dvouhodinového rozhovoru vzal. Na druhou stranu si pak řeknu, že bych možná opravdu měla zapracovat na tom, abych dýchala víc nosem, protože si to při mluvení ani neuvědomuji. Když jsou to ale vyloženě útoky ad hominem, tak je prostě mažu nebo blokuji, na to nechci plýtvat svou energii. Dřív jsem na sítích trávila hodně času, ale teď už téměř vůbec nebo jen nejnutnější čas, kdy potřebuju něco nasdílet nebo s někým komunikovat. 

Adame, kde začít, pokud se člověk vůbec nevyzná v doplňcích stravy? A co je pro tebe osobně tvůj game changer/must-have balíček v rámci této oblasti? 

Game changer by bylo, kdyby to vůbec potřeba doplňovat nebylo, protože vše, co člověk k optimálnímu životu potřebuje, najde už přirozeně ve stravě a ve vodě. Bohužel to už více než 100 let není možné a studie ukazují, že v půdě a vodě, a tím pádem i v potravě zvířat, který pak jíme my, chybí někde mezi 60-90% minerálů, vitaminů a stopových prvků. Řekl bych, že dnes by měl skoro každý doplňovat pár základních věcí – 1. komplex minerálů nejlépe s magnesiem, 2. omega 3 (protože většina lidí jí jen rostlinný tuky plný omega 6), 3. vitaminy D3 a K2 (protože většina lidí jich má obzvlášť v zimě výrazný nedostatek) a 4. vitamin C (protože prostředí kolem nás dává tělu zabrat). Zbytek je spíš jako cílená podpora při konkrétním problému. Většině lidí by ale do začátku stačilo být denně na sluníčku, 8 hodin spánku, hodně kvalitních živočišných proteinů v každém jídle, zvedání těžkých věcí, pít dost vody, nekouřit, nechlastat, nestresovat se, a to vše dělat konzistentně.

zdroj: IG @cukrfree

Na co byste chtěli, aby se vás někdo zeptal v rozhovoru?

J: Co je smyslem života? 🙂

A: Dobrá otázka. Na to, jak se vysvobodit ze života pod vlivem strachu (z čehokoliv)? Nebo něco jako jak úspěšně hrát tuhle počítačovou hru jménem Život?

A teď si na tu otázku odpovězte 😊

J: Smyslem života je život. Jak jednoduché, odpověď je přímo v otázce 🙂 Ale vážně. Ten smysl pro každého bude v něčem jiném, a to je na životě krásné. Může se měnit i s časem. Pro mě to dlouho bylo takové neurčité, ale s narozením Benjamina cítím, že smyslem mého života je zanechat tu to nejlepší ze sebe pro další generace. A zhmotněním toho nejlepšího je náš syn, kterému se snažím nepředávat nefunkční vzorce, přesvědčení a trauma, které jsem si přebrala od předchozích generací a vytvářet mu ty nejlepší podmínky pro spokojený a naplněný život. O to by se ostatně měl snažit každý, kdo má děti, bohužel tomu tak často není. 

A: Z vlastní zkušenosti vím, že až celý skončí, tak budete mít pohřeb, kam přijde vaše rodina, přátelé a lidi, co vás znali. Pozůstalí se možná budou dohadovat o tom, co si kdo po vás nechá. Lidi se budou chtít hlavně najíst. Konverzace se stočí ze vzpomínek na vás na životy ostatních. Všichni si pak sednou do auta a začnou přemýšlet o tom, co ještě dnes musí stihnout a jaký mají úkoly na další dny. Plno lidí vůbec ani nedorazí, protože měli “něco důležitýho“. Za půl roku si na vás většina lidí nevzpomene a za pár generací budou všichni lidi, který jste kdy znali, mrtví. Dělejte si v životě, co chcete a nekoukejte na to, co si o tom ostatní myslí. Všichni stejně za chvíli zapomenou…

zdroj: IG @cukrfree

S jakou dvojicí byste si rádi přečetli rozhovor na CITY & FOLKS?

J: funkčním lékařem Honzou Vojáčkem a jeho ženou Šárkou 🙂

A: Přišlo by mi zábavný udělat rozhovor s tím střelcem, který na mě poslední dobou pořád vyskakuje na Facebooku – nějaký pan Kolečko. Popravdě moc nevím, o koho jde – někdo tuším od filmu nebo od divadla. Ale cápek si udělal dítě s modelkou, pak byl se svojí milenkou a pořád to tak střídal, až se nakonec oženil s matkou svýho dítěte. Skoro bych řekl, že by ten rozhovor neměl být s dvojicí, ale vzal bych rovnou celou tu trojici. Nabízí se spousta otázek a myslím, že by se spousta věcí rychle vyjasnila. Ten chlap je totiž buď blázen, nebo měl k tomu všemu moc dobrý důvody… 😀 A kdyby bylo moc komplikovaný udělat rozhovor se svatou trojící, tak bych asi zvolil dvojici Bohuš Matuš s Lucinkou. Oba rozhovory si rád přečtu.

DĚKUJEME JANINĚ & ADAMOVI ZA ROZHOVOR!

pozn: úvodní foto – McLavin

zdroj: IG @cukrfree

Související štítky

Mohlo by se vám líbit

POCIT TÝDNE
„Naděje je stav ducha, který dává smysl našemu životu."
Václav Havel

Top 5

Reklama

Nejnovější příspěvky