„Je uspokojující mít možnost dávat život nápadům i několik let od první myšlenky. A je to asi správně, mám pocit, že vše kolem nás je hodně rychlé, stejně tak moje nápady a v té hmotě, ve světě, se to musíme snažit víc zpomalit,“ říká KAROLÍNA STRYKOVÁ, spoluzakladatelka In August Company, výtvarnice & autorka projektu Paragraph paper & Graphics.
„Já to asi jinak neumím, než žít s lehkostí. Nemám rád věci, co jsou na sílu nebo mi nejsou přirozené. Obklopuju se věcmi i lidmi, které mám rád a přemýšlím, jak všechno spíš zlepšit, než si stěžovat na to, co je špatné,“ říká TEODORIK MENŠL, spoluzakladatel In August Company, art director & fotograf.
První silný společný zážitek, který si vybavíte?
Karolína: Já mám obecně celkem špatnou paměť, ale z těch, co dokážu sdílet s ostatními, se mi napoprvé vybavují nějaké naše první společné cesty.
Teodorik: Když se naše schůzka protáhla z hodiny na dvacet čtyři hodin.
Kdy jste naposledy brečeli smíchy?
K: Nejspíš, když Teodorik nechtěně vymyslel nějaké neexistující slovo a nevědomky ho použil jako to reálné, co myslel.
T: Směju se pořád, ale smíchy brečí vždycky jen Karolína, haha.
Myslíte si, že žijete s lehkostí?
K: Občas ano, občas ne 🙂 Když ano, je to proto, že míň přemýšlím, odevzdám se tomu, že se všechno v našem vesmíru děje tak, jak má, když cítím své vyšší vedení. Ale zbytek času se snažím dělat všechno proto, abych to uměla a dokázala se do takových stavů zase dostat.
T: Já to asi jinak neumím, nemám rád věci, co jsou na sílu nebo mi nejsou přirozené. Obklopuju se věcmi i lidmi, které mám rád a přemýšlím, jak všechno spíš zlepšit, než si stěžovat na to, co je špatné.
Začátek dne & zakončení dne podle vašeho gusta?
K: Můj dokonalý začátek dne je vstát brzy bez budíku, kolem 6.00, dobře vyspalá a mít 2 hodiny času pro sebe, praxi, jógu a meditaci, Matcha rituál a v 8.00 být připravená jít ven do světa. A úplně ideální konec dne je pro mě jít do postele brzo, nejlépe po 21.00, číst si a moct hezky usnout ve tmě a bez okolního hluku.
T: Záleží, kde zrovna jsme. Teď na Bornholmu byl začátek dne dokonalý – Karolína venku cvičila a potom jsme se šli společně otužovat do chladného moře, pak následovala skvělá hotelová snídaně. Začátek pracovního dne podle mého gusta je si udělat espresso nebo filtr, namazat si čerstvý chleba s máslem a sýrem a sednout si na lavičku před naše studio. Zakončení je fajn kyseláčem v Bubenečském pivovaru a nebo společná procházka se zastávkou třeba v Mr. Hotdog. Teď jsme zakončovali den trháním angreštu na Vysočině a to bylo taky fajn.
Pracujete společně, co jste se jeden o druhém dozvěděli zásadního jako „kolegové“?
K: Toho je určitě hodně, nejen o sobě navzájem, ale za mne i sobě samých 🙂 Asi to, že oba jsme hodně výrazní a umínění, a já se učím ustupovat a předávat Teodorikovi víc rozhodování a kontroly a vím, že tak je to pro mě dobré. Teodorik je z nás určitě ten vytrvalejší, a když na něco potřebuje přijít, bude u toho sedět klidně do noci. Že, i když Teodorik nemá rád účetnictví stejně jako já, zvládne se s tím poprat. Že já jsem ta línější, ale když je potřeba, zapojím své síly a snažím se věci dotáhnout to do konce a Teo je vytrvalý celou dobu, ale na konci procesu už mu někdy dochází síly.
T: Myslím, že se chováme stejně, ať jsme zrovna v práci nebo v osobním životě, takže asi nic, co bych před tím o Karolíně nevěděl.
Je něco v rámci podnikání, do čeho se musíte nutit?
K: V našem malém podnikání každý zastáváme nekonečno pozic a musíme dělat spoustu otravných mikro úkolů, které jsou ale nutné, takže toho je víc. Pro mě jsou to tabulky, náklady a ceny, řešení čehokoliv úředního, jakýkoliv formulář, vlastně cokoliv, co musí mít nějaký daný rámec a musí se dodat/odevzdat v jakémkoliv datumu nebo čase. A pak asi celkově to, co si neurčuju a nenastavuju sama ve svém čase, režimu a náladě 😀 A pak taky příprava větších tiskových dat.
T: Být systematický a plánovat dopředu. Ale sám nemám rád mít něco naplánované více než měsíc dopředu.
Jak těžké je pro vás odhadnout množství vyráběných produktů In August Company?
K: Dříve to bylo určitě víc náročné, ale nějak jsme si postupem času zvykli na to, že vždycky bude více produktů, kterých jsme schopni vyrobit jen málo, nebo naopak jiné produkty, které vyrábíme ve větším množství, budeme mít na skladě déle 🙂 U většiny produktů se ale řídíme tím, na kolik kusů seženeme materiál (látku), jaké je minimální množství, které nám udělá výroba, nebo množství, které se u toho daného produkty vyplatí dát do procesu výroby. Stále se jedná o desítky kusů a spoustu produktů stále sama vyrábím a maluju, takže tam je to více omezené. Spíše jsme se naučili to s našimi zákazníky lépe komunikovat, a také se nestresovat tím, že je po něčem poptávka, ale zkrátka už to nezvládneme dovyrobit hned (nemáme materiál, produkce je časově náročná, nebo to bylo vytvořené z omezeného materiálu, který už zkrátka nebude).
T: Tím, že máme minimální skladové zásoby a nevyrábíme ‘na sklad’, není to zas tak problematické. O úspěšnosti daného produktu rozhoduje několik aspektů a některé z nich ani tolik nejde predikovat nebo ovlivnit. Někdy se nějaký produkt rozjede a nás mrzí, že je skoro vyprodaný a naskladnění bude trvat déle, ale naši zákazníci si už zvykli a prostě si počkají.
Vysněný produkt, který máte aktuálně v hlavě.
K: V mé hlavě se toho nějak stále rodí hodně, takže se to snažím dávat často na papír, abych se k nápadům mohla vracet postupně. Už jsem se ale naučila, díky celkové určité náročnosti procesu výroby, nepřemýšlet o novém nápadu jako o jednom samostatném produktu, ale spíš o tom, jak další produkt může rozvinout naše stávající kolekce. A hlavně nechat nápady na další čas uzrát – přidávat nové je totiž lákavé a jednodušší, než dobře pracovat s tím, co už máme a rozvíjet to dál.
T: Mám jich v hlavě nespočet, ale přijde mi, že jsme docela tajnůstkáři, takže se budete muset nechat překvapit.
Jaká lokální značka vás za poslední dobu oslovila?
K: Z lokální tvorby mě v poslední době asi nejvíce zaujala nová kolekce keramických objektů mé kamarádky Pauline Hagan.
T: Asi nemám jednu lokální značku, ale například bolt chair od zeitgeist.limited je velmi povedená.
Váš recept na uvolnění stresu.
K: Podpoření lepší spánkové rutiny, magnesium, koupel v soli Meinebase, odjet z města do zeleně a vzduchu, neklást na sebe tolik úkolů a umět mít ‘’hotovo’‘.
T: Teď zkouším ledové sprchy, ale jinak určitě dobré jídlo, cestování do oblíbených a známých lokalit (když je nová lokalita, tak to může být leckdy stresující). Dobré pivo, víno a hudba. A když jde do tuhého, tak meditace, i když vím, že bych ji měl dělat spíš každý den pravidelně. Určitě zabírá i procházka. Je toho vlastně hodně, ale uplně nejlepší je vyřešit ten původ stresu a tím nepotřebovat uvolnění.
Oblíbená hláška z filmu.
K: Filmy zapomínám a jediná výhoda je, že se na ně pak můžu koukat znovu. Ale občas si vzpomenu na hlášku z Forresta Gumpa, která mi přijde vždycky platná – ‘’Život je jako bonboniéra, nikdy nevíš kterou ochutnáš.’’
T: Tyhle věci si bohužel nepamatuju a většinou je hrozně zkomolím. Ale ‘Kreditní kartu? Tu mám.’ Mám rád a nejde moc změnit, haha.
Karolíno, jak dlouhá je zpravidla cesta od nápadu po realizaci produktu In August Company?
To bude opravu velmi různé 🙂 Často třeba i rok nebo rok a půl. Dřív mě to trochu štvalo, přišlo mi to pomalé, chtěla jsem, abych mohla nápad začít ihned realizovat. Ale nyní víc vnímám, že nám to spíš dává čas rozmyslet, zda je ten produkt opravdu potřeba. Od nového nápadu a první skicy tomu nechám čas zrát a možnost se k nápadu vracet. A podle toho, jak často se k tomu vracím (mluvíme o tom společně ve studiu, postupně hledám materiály a promýšlím to ze všech stran), pak často nápad uzraje a jeho čas nadejde přirozeně. Sejde se víc zásadních věcí – najdeme správné materiály, vykrystalizuje se nápad, unikátnost a samotná podoba, máme prostor a kapacitu ho vyrobit.
Občas ale něco vzniká více spontánně a rychle. Naposledy s novým motivem na tričko, kdy jsme ho dali dohromady za hodinu a ladili ho pak dalších pár dní, pro nás tedy hodně rychle. Pak mi ale došlo, že to stejně ale znamenalo, že prvotní skicu a hlavní motiv jsem vytvořila poprvé na podzim minulého roku…
Ale tenhle proces je pro mě určitě velká škola trpělivosti. A zároveň je uspokojující mít možnost dávat život nápadům i několik let od první myšlenky. A je to asi správně, mám pocit, že vše kolem nás je hodně rychlé, stejně tak moje nápady a v té hmotě, ve světě, se to musíme snažit víc zpomalit.
Teodoriku, jak se vyvíjí dle tvého názoru skate komunita v Česku? A tvůj nejlepší trik, co si dával?
To se mě trošku dotklo, protože my tedy s Karolínou oba vymýšlíme a realizujeme, ale odpovím na mou otázku, haha. Komunitu sleduju už hodně z dálky, ale vyvíjí se k větší profesionalizaci, to určitě bude tím, že skateboarding se objevil na poslední olympiádě. Ale asi nejvíc komunitu ovlivňuje Instagram a YouTube a možná i TikTok, díky tomu český skateboarding není centralizovaný jen v Praze, je to vidět i na tom, kde všude vznikají nové skateparky od našich kamarádů z U/U Studia. A nejlepší trik… to je těžké, ale jestli to někomu něco řekne, ale mám zdokumentovaný backside do switch 5-0. Ale byl jsem známý tím, že jsem pořád dělal (a měl jsem hezké) backside 5-0, haha.
Na co byste chtěli, aby se vás někdo zeptal v rozhovoru?
K: Možná, proč tvoříme In August Company?
T: Baví mě koncept ‘Five Whys’, neboli 5x se zeptat ‘Proč?’ a dojít tak k řešení problému nebo uvědomění si, proč něco děláme. To bych si rád ‘zahrál’.
A teď si na tu otázku odpovězte 😊
K: Začalo to určitě tím, že jsme chtěli tvořit, vytvořit pro sebe prostor, kde můžeme být kreativní a to tam stále je. Ale zároveň myslím, že nás baví ten proces tvořit něco, na co nemáme návod, kde věci děláme podle sebe a podle toho, jak se jako lidi vyvíjíme. Kde nejsou zas tak velká pravidla a kde můžeme vytvářet takový hezký mikrosvět a zjišťovat, že pro naši práci nejsou vlastně hranice 🙂 Kde proces tvorby a našeho fungování je neustálá změna. A že je to takový velký sebe rozvojový proces hledání nějakého vlastního způsobu a klíče k podnikání, tvorbě, spolupráci a bytí.
T: Obávám se, že na to tady nemáme prostor, haha.
S jakou dvojicí byste si rádi přečetli rozhovor na CITY & FOLKS?
K: Lucie Konigová & Petr Cabalka, Tereza R. Kladošová & Vojta Veškrna, Tereza Váchová & Martin Vácha.
T: S Viktorem a Norou z Visual Narrative nebo s Klárou Waldhauserovou a Petrem Židkem.
Děkujeme Karolíně & Teodorikovi za rozhovor.
pozn. – úvodní fotka: Adam Mráček
