„Přeji si jen, aby měly naše děti štěstí na slušné kamarády a nemusely čelit šikaně či vyčlenění z kolektivu, pokud jejich cesta povede jinudy, než se partou očekává,“ říká LUCIE KŘÍŽKOVÁ, moderátorka a provozní ředitelka spolku Dobrý skutek.
„Věřím v karmu. Špatní lidé nebývají většinou dlouho šťastní,“ říká DAVID KŘÍŽEK, extrémní jachtař a trenér.
Jaká životní filosofie je vám blízká?
Lucie: Vlivem událostí v posledních sedmi letech jsem se v postoji k životu velmi posunula a jsem mnohem vděčnější. Za všechno. Za zdraví, za lásku, za práci, za přátele, za dobré jídlo, za úsměv, vlídné slovo. Snažím se být pozitivní, nenechat si podrazit nohy negací jiných.
David: „Život je na malé cíle příliš krátký.“ To je moje motto, kterého se snažím držet. Ať už dělám cokoliv, tak v tom chci být nejlepší, nebo alespoň hodně dobrý. To samozřejmě přináší nejen řadu skvělých úspěchů, ale také trpkých porážek a zklamání. Ale i porážky vás mohou posunout dál a můj život díky tomu není rozhodně nudný.
Za co děkujete každý den?
L: Za zdravé děti. Za zdraví svých nejbližších. Jako provozní ředitelka spolku Dobrý skutek jsem denně obklopena zdravotními problémy tolika lidí a intenzivně vnímám, že pokud jsme zdraví, máme téměř všechno. Děkuji i za to, že žijeme na relativně bezpečném místě.
D: Za nejlepší partnerku na světě a za skvělé, a hlavně zdravé děti.
Máte nějaké partnerské pravidlo?
L: Vzájemný respekt. Pokud by se z našeho vztahu vytratil tento projev, vytratila by se i láska.
D: Nehádáme se. Není to zdravé, příjemné, ani výchovné. A hlavně nás to oba nebaví.
Co jste jeden druhého za poslední dobu naučili? A co vás za poslední dobu naučily děti?
L: David se mě snaží naučit rovnat příbory do myčky podle jeho řádu. Já v takové prkotině nemusím mít systém, ale asi se podvolím, aby byl spokojený vždy, když umyté nádobí z myčky vyndává. Děti mě už dlouho učí větší trpělivosti.
D: Lucie mě dovedla k běhání, za což jsem jí moc vděčný. Dříve jsem se nerozběhl ani za trolejbusem, ale měla trpělivost a rozběhala mě. Dáda mě naučil skvělou otočku s wingem (nafukovací křídlo) na bruslích a s Lolou se učíme malovat.
V čem jeden druhého doplňujete v rámci rodičovství?
L: Děti mají spoustu mimoškolních aktivit, na které ještě nemohou docházet samy. Máme propojené kalendáře a dobře zvládnutý time management. Na výchovných pravidlech se předem domluvíme a oba je dodržujeme, nepodkopáváme autoritu toho druhého.
D: Doplňujeme se zejména v logistice. Kdy a kde koho vyzvednout a kam se přesunout a vše stihnout, aby to bylo na pohodu. Mám v těchto ohledech ale velký dluh a rozhodně mám co dohánět.
Kde vidíte největší benefity, ale i úskalí toho být v dnešní době teenager?
L: Období, kdy je z dítěte teenager, je pro mě těžko uchopitelné. Jsem zvědavá, co mě s vlastními dětmi čeká. Úskalí jsou stále podobná, jako, když jsem vyrůstala já – záleží, s kým jste v kontaktu, jak silní jste v rozhodnutích, která před vámi stojí. Přeji si jen, aby měly naše děti štěstí na slušné kamarády a nemusely čelit šikaně či vyčlenění z kolektivu, pokud jejich cesta povede jinudy, než se partou očekává.
D: Moderní svět přináší dětem spoustu lákadel. Je jich tolik, že těžko hledají vlastní směr. Často se tak naučí hledat nejsnazší cestu, složité věci na učení je nebaví a spokojují se s průměrností. To jsou ta úskalí. A benefity? Svoboda, možnosti, nové technologie, informace… Svět jim leží u nohou, ale musí najít správnou cestu a jít po ní.
Jaký sport děláte nejradši spolu? A který raději každý zvlášť?
L: Teď jsme zrovna na horách a lyžujeme. Tehle společný čas vyplněný sportem a zábavou mám tak ráda. Společně tedy lyžujeme, jezdíme na kolech a chodíme lézt na horolezeckou stěnu. Asi není sport, do kterého by se David nepustil se mnou… Já se vyhýbám závodění na lodích. Neumím to a nechci ho brzdit.
D: S Lucií strašně rád běhám. Zejména teď, když už na mě většinou nemusí tolik čekat. Rád s ní také jezdím na plachetnici, ale závodit se mnou asi není jednoduché. Umím přijmout porážku, ale dělám to strašně nerad.
Co je na vašem společném wishlistu zážitků?
L: Mám v hlavě spoustu plánů! Chtěla bych procestovat americké národní parky, navštívit safari v Africe, láká mě Skandinávie… Doufám, že se nám alespoň něco z toho společně vydaří.
D: Nějaký wellness relax v přírodě, lyžování a cestování po Novém Zélandu.
Nejvíce extrémní zážitek?
L: Pokud bych měla zmínit společný extrémní zážitek, tak to byl tandemový seskok ze 4 000 metrů. Dole na nás čekal nadšený syn.
D: Rekordní plavba přes oceán na nafukovacím 6 metrovém katamaránu, ale také setkání s vrahy a násilníky.
Co vám pomáhá proti stresu?
L: Otužování, pobyt v přírodě, běh.
D: Rodina, běhání, cvičení, ale hlavně jachting. Po vyplutí zůstávají všechny špatné myšlenky daleko za zádí lodě.
Máte na nočním stolku telefon?
L: Ano, mám, před spaním ho ale vypínám. U postele ho mám kvůli buzení. Když budík zazvoní, hned ho vypnu a minimalizuji riziko, že zvonění vzbudí zbytek rodiny.
D: Ne, protože na mé straně postele není noční stolek, ale i kdyby byl, tak telefon se mi večer automaticky vypne a u sebe jej nepotřebuji.
Luci, jak je pro tebe důležité věřit v cokoliv?
Věřit, nebo alespoň doufat, mi pomáhá zvládnout náročné situace. Pak ale dost bolí, když se spálíte. Snažím se ale být pozitivní a v každém zklamání hledat životní lekci, která mě má posunout dál.
Davide, věříš ve spravedlnost, případně, že „karma je zdarma“?
Spravedlnost? Ano, snažíme se být nějak spravedliví, ale reálně neexistuje. To, kde se člověk narodí a komu, není spravedlivéé. Jak jsou chytří ti, kteří vás vychovávají a kým se obklopují? To také není spravedlivé. Soudní systém, ve kterém potenciální vrazi za volantem, kteří opilí a zfetovaní ujíždějí policii a bourají do aut, dostávají podmínku a miliardové zloděje se nikdo ani neodvažuje stíhat. Je takový systém spravedlivý? Na druhou stranu věřím v karmu. Špatní lidé nebývají většinou dlouho šťastní.
Na co byste chtěli, aby se vás někdo zeptal v rozhovoru?
L: Přála bych si, aby v mých rozhovorech dostal více prostoru náš spolek Dobrý skutek, se kterým spolupracuji už přes 14 let a jehož jsem provozní ředitelkou. Bylo by fajn, kdyby se mě někdo zeptal, komu pomáháme a jakou formou se může veřejnost do pomoci zapojit.
D: Zda mají všichni nárok na stejné volební právo.
A teď si na tu otázku odpovězte 😊
L: Dobrý skutek pomáhá nejčastěji nemocným či hendikepovaným lidem bez rozdílu věku. Pomáháme s úhradou zdravotních pomůcek, léčebných terapií, nebo asistenčních služeb. Pomáháme i zařízením, která o nemocné či hendikepované pečují a našimi klienty jsou i útulky a organizace zaměřené na výcvik asistenčních psů. Podporu realizujeme prostřednictvím finančních sbírek, které zveřejňujeme na našich webových stránkách www.dobryskutek.cz . Za dobu svého působení pomohl Dobrý skutek více než 2 500 klientům částkou přes 114 mil Kč.
D: Myslím, že lidé, kteří parazitují na systému, nemají mít volební právo. Volit by tedy dle mého názoru měli především ti, kteří se podílejí na chodu společnosti a tím spolurozhodovat o budoucnosti země. Tím bychom předešli tomu, aby nás řídili populisté, kterým jde jen o osobní prospěch. Anebo musíme najít osvíceného monarchu 🙂
S jakou dvojicí byste si rádi přečetli rozhovor na CITY & FOLKS?
L: S Barborou a Jiřím Černoškovými.
D: S našimi rodiči. Ale to už bohužel neklapne.
Děkuju Lucii & Davidovi za dvojrozhovor.
