„Zdeněk je srdcem perfekcionista, vše má své místo a čas. Nebudu lhát, když řeknu, že mi do života vnesl určitý řád, který byl zoufale potřeba, protože já jsem od přírody velký chaotik,“ říká MACIRÉ BANGOURA ROSSOVÁ, marketingová specialistka.
„Často ke mně zásadní nápady přijdou během obyčejných denních rituálů. Řekl bych, že díky našemu klidnému vztahu, se objevuje pro ty nejlepší nové nápady prostor,“ říká PASTA ONER, umělec.
Kde a jak jste se potkali a byla to láska na první pohled?
Maci: Před více jak 8 lety jsme na sebe narazili na jedné akci (Teniskology). Strávili jsme tenkrát celý den v jedné místnosti, nemohli ze sebe spustit oči a nakonec si i udělali společný polaroid na památku. Já mu na něj na konci dne ještě stihla napsat svoje jméno, no a pak už jsem se ho nezbavila. Takže ano, určitě to byla láska na první pohled!
Pasta: Seznámili jsme se na společenské akci, kde jsme oba byli pracovně. Když jsem jí tam uviděl, tak prostě už nebylo cesty zpět.
Jakou maličkostí jste tomu druhému naposledy vyjádřili své city?
M: Když můžu, ráda Zdendu překvapím hned po ránu. Jako třeba v neděli, kdy si chtěl trošku přispat a já tak mohla tajně skočit pro čerstvě namletou kávu a ještě teplý chleba.
P: Nedělním obědem a masáží zad.
Co jste jeden druhého naučili?
M: Zdeněk je srdcem perfekcionista, vše má své místo a čas. Nebudu lhát, když řeknu, že mi do života vnesl určitý řád, který byl zoufale potřeba, protože já jsem od přírody velký chaotik. A taky, že když něco chceš, musíš pro to fakt makat.
P: Od Maci jsem se určitě naučil odpočívat a trpělivosti.
Jaký nejdelší čas jste byli bez sebe?
M: Asi, když jsem studovala v Paříži. Pak ještě, když jsem byla po transplantaci na jipce, ale to už bylo výrazně méně dní.
P: Nejdelší čas, který jsme trávili odděleně jsou myslím dva týdny. Když byla na škole v Paříži. Po čtrnácti dnech už jsem to nevydržel a musel za ní na pár dní přijet.
Zaměřujete se v myšlenkách spíše na to, co bylo, nebo co bude? Nebo to dokážete držet ve stylu tady & teď?
M: Já žiju rozhodně tady a teď. Ale co se týče práce a pro mě důležitých věcí, samozřejmě řeším, co bude.
P: Já jsem hodně plánovací a myšlenky typu, co bude, jsou u mě na denním pořádku.
Co je téma, na kterém se pravidelně neshodnete?
M: Kolik soli už je moc soli… Zdenda je výborný kuchař a pravidelně vaří a já ho často nutím, aby ty chutě trochu zjemnil. Někdy bych totiž nejraději nesolila vůbec.
P: Televizní program.
U sledování čeho se spolu vždycky pobavíte, zasmějete?
M: Rádi koukáme na reality shows, to je takové naše guilty pleasure. A pak takové ty seriály jako třeba Superstore apod.
P: Reality shows.
Co je vaše společná oblíbená aktivita a málokdo by to tipoval?
M: Ať už jsme kdekoliv, chodíme na hřbitovy. Jedno léto jsme procestovali skoro celé Česko a navštívili každý hezký hřbitov, který byl po cestě.
P: Chození do kostela a pak návštěvy hřbitovů.
Jak často vystupujete ze své bubliny? A děláte to záměrně, i když je to třeba nekomfortní?
M: Svou bublinu opouštím vždy, když jdu do školy. Aktuálně dokončuji inženýra na VŠE a když se dobrovolně stresujete několikrát do týdne, je to rozhodně nekomfortní.
P: Společenské akce.
Kavárna, kam extra rádi chodíte na kávu? A restaurace, kam se rádi chodíte najíst?
M: Většinou navštěvujeme nové podniky. Já jsem kofeinový závislák a naposledy jsem Zdendu vytáhla do karlínského Grounds. Jinak ale podnik, který navštěvujeme v průběhu let je určitě Starbucks. Ať už jsme v zahraničí, nebo tam, kde to zrovna neznáme.
P: Vždycky rádi navštívíme Café Savoy, jak na dobrou kávu, tak i jídlo, ale jinak se snažíme podniky střídat a objevovat stále nová místa.
Maciré, jak proběhla žádost o ruku? 😊 A o jaké svatbě sníš?
Na Štědrý den, za přítomnosti obou našich rodin. Bylo to dost emotivní a všichni jsme to obrečeli (hlavně maminky samozřejmě). Kvůli mé nemoci jsem totiž strávila 7 měsíců v nemocnici a na Štědrý den mě díky Bohu pustili domů. Dojalo mě už jen to, že jsem otevřela dveře a za nimi na mě čekali všichni milovaní. A když mě najednou požádal o ruku? Nemohla jsem být šťastnější.
Já jsem věřící, takže moje vysněná svatba je v kostele, před Bohem. Co bude dále, už bude jen třešnička na dortu. Už teď víme, že se svatba bude konat na Malé Straně, což mi udělalo velkou radost, protože ten genius loci je tam hrozně silnej.
Pasto, jak velkou inspirací je pro tvou tvorbu Maciré? Jakou formou si zaznamenáváš své myšlenky a nápady na další díla? A vyvíjí se to nějak v čase i v rámci vývoje technologií?
Často ke mně zásadní nápady přijdou během obyčejných denních rituálů. Řekl bych, že díky našemu klidnému vztahu, se objevuje pro ty nejlepší nové nápady prostor. Svoje myšlenky si posílám do mailu a zapisuji do telefonu. Technologiím se sice nebráním, ale zatím jsem nenarazil na spolehlivější způsob.
Na co byste chtěli, aby se vás někdo zeptal v rozhovoru?
M: Asi jak na správnou výslovnost mého jména (Maciré), protože se většinou mé jméno dost komolí. Od Marsi, Masi, Mersi až k Mici.
P: Nevím.
A teď si na tu otázku odpovězte 😊
M: Vyslovuje se tak, jak se píše. Prostě „Maciré“.
S jakou dvojicí byste si rádi přečetli rozhovor na CITY & FOLKS?
M: Se Sárou Hoškovou a Humlou (z 58G).
P: S Filipem Sajlerem a Gábinou Sajlerovou.
Děkujeme Maci & Pastovi za rozhovor.
