„Zažila jsem poměrně velké strachy, díky nim hluboké pády, ale vždy jsem se zvedla silnější. Uchovávám si svou dětskost, naivitu a je mi v tom dobře. Když miluju (člověka, ideu, sen…) otevřu srdce a jdu do toho naplno, riskuju, že přijde ostré bodnutí, zranění, další pád, ale pro mě je to známka, že nepřežívám, ale užívám život. Moje motto zní “Go for it”,“ říká TEREZA HOŠKOVÁ stojící společně s manželem za módní značkou JULIE & hotelovým resortem V Bezovém Údolí.
„Projekt V Bezovém Údolí byl zatím má nejradostnější práce v životě. Milujeme budování, tvoření. Celou rekonstrukci jsme si navrhovali sami a také jsme si ji sami řídili. Měli jsme neskutečné štěstí na všechny, kteří se jakkoliv na proměně naší památky podíleli. Teď si jen přeji, aby se to zase někdy, někde opakovalo…,“ říká MICHAL HOŠEK stojící společně s manželkou za módní značkou JULIE & hotelovým resortem V Bezovém Údolí.
Jak byste popsali opravdovou lásku.
Terka: Když jeden bez druhého nechcete žít, i přesto, že byste to třeba uměli. Je to přátelství, důvěra, podpora, chemie, esence, která Vás vyživuje (a nemusí být vždy příjemná). Pocit, když víte, že dohromady jste komplet, a i když si třeba lezete na nervy, tak Vás píchne u srdce při představě, že by tu ten druhý neměl být.
Michal: Vášeň, vzájemná důvěra, vzájemná podpora v naplňování snů, respekt v rolích muž/žena, schopnost mluvit/řešit spolu problémy. Věřím, že jsme spolu již téměř 30 let právě proto, že nám vyhovuje nastavení toho druhého ve své roli muže/ženy. Terka ráda říká, proč bych měla dělat něco, k čemu mám tebe. Nesoupeříme spolu, doplňujeme se.
Jak často si říkáte navzájem, že se máte rádi? A jak často to říkáte vašim dětem?
T: Moc často “Mám Tě ráda” neříkám. Raději se chovám tak, aby to bylo cítit. Děti mi to říkají asi stokrát denně, tak jim to samozřejmě s láskou oplácím. 🙂
M: Nejčastěji to říkám sobě :). Nedokážu říct, jak často si říkáme navzájem, že se máme rádi. Nikdy jsem ale neměl problém vyjádřit své city.
Jaký poslední kompliment jste jeden druhému řekli?
T: Michal velice dobře ví, že si moc vážím jeho pracovitosti, opory, kterou v něm mám.
M: Máš nádherné nohy, miláčku (včera).
Co vám aktuálně dává největší smysl v osobním a pracovním životě?
T: Osobní a pracovní život se mi velice prolíná. Jsem především máma. Máma, která má plno zájmů a jeden z nich se stal i její “prací”. Nic z toho, co dělám není plán, prostě se mi to vše děje, a to si myslím, že dává ten největší smysl.
M: Čas strávený s rodinou. Nevnímejte to jako klišé – v minulosti jsem příliš pracovně cestoval a vlastně neviděl děti vyrůstat. Po letech velmi zajímavé manažerské kariéry je to určitě jistá svoboda v podnikání. Ale také smysluplné podnikání. Těch 25 let jsem jako manažer pomáhal vytvářet hodnoty pro někoho jiného. Nyní přinášíme hodnoty sobě a těm, kteří naši práci ocení. Velice mě baví i práce v zastupitelstvu naší relativně malé obce. Mohu tak pozitivně ovlivnit život lidí ve svém nejbližším okolí. Má to i svá rizika. Dělat špatná rozhodnutí se nevyplácí – se sousedy se potkáváte každý den, žijete vedle sebe.
Pracujete společně. Co je pro vás na spolupráci nejtěžší & naopak nejlepší?
T: To, že pracujeme společně, je pravda, ale ne zase tak na 100 %. Já mám JULII a Michal má Bezové. On mě podporuje v technických věcech, já jeho v kreativních. Jinak preferuji, když Michal pracuje mimo domov. Zaprvé jsem na to v podstatě odjakživa zvyklá a za druhé, Michalova pracovní energie je tvrdší, dynamičtější a narušuje mi moji flow :)) Snaží se to chápat. Za to si ho vážím.
M: V této chvíli pracujeme každý hlavně na svém projektu. Vzájemně si vypomáháme – na přání. Našli jsme si v tom rytmus. Terka preferuje, abychom pracovali odděleně – moje energie je pro její kreativní duši příliš tvrdá :).
Jaké jsou pro vás zásadní výzvy při výchově vašich 4 dcer?
T: Ve výchově dětí nic moc jako výzvu nevnímám. Učíme se s nimi, za pochodu. Když si nevím rady, tak jim to prostě řeknu. Mluvím samozřejmě o těch starších. Ne nadarmo se říká “Malé děti, malé starosti, velké děti, velké starosti.” Nechci tím říct, že by nám holky dělaly starosti nebo jsme museli čelit nějakým zásadním výzvám, ale už o ně máte jiný strach. Už si mohou narazit nos, zažít zlomené srdce, odmítání kolektivu…a vy dost často můžete jen přihlížet a zajistit bezpečí alespoň doma. Holky nám ale víceméně dělají jen radost.
M: Snažíme se vychovat sebevědomé, odpovědné osobnosti. Necháváme dětem volnost ve volbě vlastní cesty. Máme štěstí, zatím jsme nemuseli čelit žádným zásadním výzvám.
Máte nějaký materiální sen? A jaký?
T: Materiální sny už moc nemívám. Teď se opravdu převelice těším, až dokončíme naši stodolu a zvětšíme si tak prostor k žití. Jediné, po čem skutečně prahnu je právě prostor, vzduch, světlo a naprostý minimalismus!
M: Poslední, Porsche 911 3.0 z roku 1977.
Jsou chvíle, kdy máte dlouhé chvíle? Dovedete „jen tak být“?
T: Dlouhé chvíle nemám, protože i chvíle, které mám sama pro sebe, mi neuvěřitelně utíkají 🙂 Miluji to. Vyživuje mě to. Neumím bez toho fungovat. Když sama sebe ztratím, přestane mi vše dávat smysl, potřebuju si naslouchat…Tančit, běhat, ale i uklízet…A tam vlastně vznikají všechny mé nápady, rozhodnutí, přesvědčení a tvrzení…
M: Zatím příliš ne. Ale souhlasím, že čas pro sebe je ale velmi důležitý.
Jak byste na první dobrou přesvědčili Čechy, že je dobré mít ve svém šatníku lněné oblečení?
T: Proč někoho přesvědčovat? Vždyť to stačí žít…
M: Len je neuvěřitelně pohodlný materiál. Ať se zkusí vyspat jednu noc v posteli s lněným povlečením – například u nás V Bezovém Údolí.
Stojíte za hotelovým resortem V Bezovém Údolí. Kde jste čerpali hlavní inspiraci pro tento projekt a jak náročné bylo proměnit vaši představu v realitu? Jak moc se sen a realita ve finále liší?
T: Musím říct, že sen s realitou se v Bezovém v podstatě shoduje. Inspirací a impulzem k vytvoření Bezu nám byla naše vlastní roubenka, kterou máme už téměř 9 let a v létě to bude 5 let, co tu bydlíme nastálo. 3 minuty od Bezového Údolí. Už naše chalupa je odrazem našich koníčků. Milujeme design, architekturu, minimalismus…
M: Sen a realita jsou v tomto případě téměř identické. Se ženou sdílíme vášeň pro design a architekturu. Inspirace sbíráme z mnoha zdrojů (knihy, specializované weby/např. Archiweb, Pinterest, Instagram, cesty,..). Na otázku, jak náročné to celé bylo řeknu, že to byla zatím má nejradostnější práce v životě. Milujeme budování, tvoření. Celou rekonstrukci jsme si navrhovali sami, rekonstrukci jsme si také řídili sami. Měli jsme neskutečné štěstí na všechny, kteří se jakkoliv na proměně naší památky podíleli. Teď si jen přeji, aby se to zase někdy, někde opakovalo…
Terko, jaký je tvůj recept na spokojený život.
Cítit se skvěle ve své hlavě i těle. Nespoléhat se, že Tě udělá někdo jiný šťastnou – vědomí, že to musím a umím sama. Milovat. Tvořit. Toužit. Věřit, že mohu cokoli si budu přát. Hýbat se. Obklopovat se lidmi s jiskrou v oku, nadšením pro život, srdcem na dlani. Takovými se cítím inspirovaná a vyživená.
Michale, kompenzuješ si nějak silnou přítomnost ženské energie? A co zásadního tě tvá žena a dcery naučily?
Já se v ženské energii cítím dobře. Nijak zvlášť nekompenzuji. Mé záliby jsou pravda poměrně „mužské“ (úpravy motocyklů/aut, seriál Formule 1, akční/sci-fi/komiksové filmy). Mé ženy mě ale naučily, že je dobré je nechat plynout. Za mě je také dobré se naladit na jejich cykličnost.
Na co byste chtěli, aby se vás někdo zeptal v rozhovoru?
T: Měnila byste něco na svém životě?
M: Co Vás poslední dobou nejvíce potěšilo?
A teď si na tu otázku odpovězte 🙂
T: Nezměnila. Zažila jsem poměrně velké strachy, díky nim hluboké pády, ale vždy jsem se zvedla silnější. Uchovávám si svou dětskost, naivitu a je mi v tom dobře. Když miluju (člověka, ideu, sen….) otevřu srdce a jdu do toho naplno, riskuju, že přijde ostré bodnutí, zranění, další pád, ale pro mě je to známka, že nepřežívám, ale užívám život. Moje motto zní “Go for it”.
M: Rád o sobě tvrdím, že pro nedostatek talentu nejsem architekt, ale manažer/strojař. Jeden renomovaný architekt nám ale při diskusi nad Bezovým Údolím řekl, že jsme architekti. To mi skutečně velice polichotilo.
S jakou dvojicí byste si rádi přečetli rozhovor na CITY & FOLKS?
T: Hana Zárubová a Jirka Ptáček.
M: Jan a Markéta Plecháčovi.
Děkujeme Terce & Michalovi za dvojrozhovor.
úvodní foto: Petr Jandera pro lifestyle noviny What.
