„Líbí se mi, kým je vedle mě a kým jsem já vedle něho, že mě stále dokáže překvapit, že mě stále dokáže rozesmát a zároveň ho s velkým zájmem ráda poslouchám, protože to se člověk opravdu něco dozví a taky si vážím jeho autentičnosti, nemá žádné filtry, je opravdový. Je to krásný člověk,“ VERONIKA KAŠÁKOVÁ.
„Životní optimismus, pozitivní energie (nechápu, kde se ve Veronice pořád bere, ale je tam pořád, občas si pro ni zajdu do špajzu jako pro rohlíky). Pak také velký smysl pro humor a dobro ve všech podobách i oblastech, všudypřítomné, jak by řekla babička prostě „dobré srdce“ do toho se zamiluj,“ MILAN SOVADINA.
S jakou myšlenkou jste se dnes probudili?
VERONIKA: Trochu se mi ráno zastesklo po dovolené, kde jsme byli všichni spolu, dnes se nám odchod tatínka do práce moc nezamlouval, ale zároveň jsem byla vděčná a šťastná za krásnou dovolenou, kterou jsme zažili.
MILAN: Kde to jsem ?? Nad ránem se občas přestěhuju do jiného pokoje, aby mě nebudilo vstávání našeho hladového syna )).
Jaká je vaše definice pohody?
VERONIKA: Asi přesně taková definice, jakou jsme měli teď na dovolené, nemuset nic, nehlídat čas, žádná práce, telefony, maily, nemít žádné povinnosti, být tam jen pro sebe, pro mého syna a pro mého muže. Všude přítomná láska, rodina, přátelé. To je pro mě naprostá definice nejenom pohody, ale absolutního štěstí.
MILAN: Vše vyřešené, žádná tajemství, otevřená komunikace a dobrá společnost.
Jakou vlastnost jeden na druhém obdivujete a proč?
VERONIKA: Je jich víc a kdybych měla nějakou vyzdvihnout a naopak nějakou upozadit asi bych nebyla upřímná, obdivuji ho celkově jako člověka, jako muže a v neposlední řadě teď jako otce. Líbí se mi, kým je vedle mě a kým jsem já vedle něho, že mě stále dokáže překvapit, že mě stále dokáže rozesmát a zároveň ho s velkým zájmem ráda poslouchám, protože to se člověk opravdu něco dozví a taky si vážím jeho autentičnosti, nemá žádné filtry, je opravdový. Je to krásný člověk.
MILAN: Životní optimismus, pozitivní energie (nechápu, kde se ve Veronice pořád bere, ale je tam pořád, občas si pro ni zajdu do špajzu jako pro rohlíky). Pak také velký smysl pro humor a dobro ve všech podobách i oblastech, všudypřítomné, jak by řekla babička prostě „dobré srdce“ do toho se zamiluj.
Čím si udržujete dobrou náladu a nadhled?
VERONIKA: Myslím si, že je to nějak přirozeně v nás, že takový prostě jsme, že se o to moc snažit nemusíme, že to takhle máme nastavené. Ani jednoho nebaví nepohoda nebo nějaká špatná atmosféra, nesetrváme v tom, myslím si, že naše podstata je být prostě v pohodě, možná je to tím, čím vším jsme si prošli, takže jsou pro nás některé věci naprosto zbytečné. Malé.
MILAN: Neřeším, co neovlivním, přijímám věci a lidi tak, jak jsou, jsou vždy nejlepší verzí sama sebe.
Jak byste popsali váš společný svět?
VERONIKA: Jako Lady a Tramp, jako Baby a Johny, jak Sandy a Dany, jako William a Kate.
MILAN: Svobodný, naplněný porozuměním, láskou, vzájemnou úctou a respektem.
Co byste vzkázali vašemu dvacetiletému já?
VERONIKA: Ať se tolik nebojím, že to ještě bude stát za to. Těš se Veroniko, těš se!!!
MILAN: Všechno zvládneš, jsi nejlepší a máš tu nejlepší mámu na světě, řekni jí to )) .
Co ve vás probudilo rodičovství a čím vás překvapilo?
VERONIKA: Je toho neuvěřitelně hodně, je to nával emocí, které byly do té doby nepoznané, je to mix nádherných prožitků a neochvějného štěstí, že mám pocit, že láskou pojmu svět, ale trochu jsem tušila, že láska k našemu synovi bude ohromná. Co mě naopak překvapilo, je ten šílený strach o Matyáše. Snažím se s ním pracovat, sžívat se s ním, přijmout ho, ale zároveň nechci, aby nás omezoval.
MILAN: Absolutní a bezpodmínečná láska, není ničím ovlivněná – je ryzí otcovská. Ochota, se kterou se člověk přirozeně vzdá všeho, co bylo dřív na prvních místech. Najednou byl předchozí život trochu prázdný. Také strach o své potomky, opatrnost k sobě samému z pocitu zodpovědnosti k nim a vlastní rodině.
V jakém světě byste si přáli, aby vyrůstal váš syn?
VERONIKA: V takovém, ve kterém bude navždy všemi milován a ve kterém bude šťasten a zdráv…
MILAN: Ve světe, kde se neválčí, netrpí hladem, tam, kde se lidi mají rádi, kde si váží toho, co mají a mají silnou morální zodpovědnost, pozitivní vztah k zemi/přírodě. Tam, kde jsou hrdí na to, odkud pocházejí a na to, jak se o to zasluhují (tady doporučuju, pošlete všechy svoje potomky do světa, alespoň na rok, kamkoliv a bude tady dobře).
Zásadní místo vašeho života?
VERONIKA: Moje zásadní místo je nyní tam, kde je má rodina a je mi jedno, kde to je. Můj domov jsou moji dva kluci.
MILAN: Dům, kde jsem vyrůstal / kde jsem byl doma, odkud jsou naše kořeny a kým se stáváme během našich životů.
Tři místa, které byste chtěli ukázat synovi a proč.
VERONIKA: Moc ráda bych synovi ukázala můj dětský domov, kde jsem vyrostla a děti v něm. A pak bych mu chtěla ukázat celý svět a objevit ho s ním zas a znova. Jako poprvé. Skrze jeho oči, skrze jeho srdce.
MILAN: Ameriku, kde jsem dospěl a přehodnotil celý svůj tehdy dosavadní život / když se člověk ocitne sám v cizí zemi, tisíce kilometrů od domova a musí se postavit na vlastní nohy, vybudovat si nové místo na zemi, přátele, rodinu… Indonésii můj „druhý domov“ / zažil jsem a viděl v životě opravdu hodně, ale tady člověk reálně vidí a cítí, jak lidé mohou být šťastní a přitom nemít skoro nic, jak jsou k sobě laskaví a ohleduplný, nikam nespěchají, žijí teď a tady, váží si všeho, co jim tento svět přináší i bere. No a do třetice taky dobré surfové podmínky, no ))
Aktuálně oblíbený citát a oblíbená písnička.
VERONIKA: Často mi nyní v mysli běží tyto slova: Následuj Matyáše, on ví. Nejoblíbenější písnička, tak těch mám víc, ale hodně mě nyní baví Lapsley a její skladba Painter a Station.
MILAN: Dej dítěti rybu a nasytíš ho na jeden den, nauč ho rybařit a nasytíš ho na celý život. Skladba asi Antonín Dvořák „Když mě má stará matka“, pak heligonka a skladba Vltava )). Ovlivnil mě tady hrozně lidský příběh o pohřbu „Magora“ (Jirouse) a jeho kamaráda hráče na heligonku (krásný lidský příběh). No a jinak celkově dost ujíždím na alternativní i experimentální scéně a tady je to opravdu dlouhá seznam )).
Na co byste chtěli, aby se vás někdo zeptal v rozhovoru?
VERONIKA: Jaký je váš oblíbený film?
MILAN: Kdo je váš hrdina?
A teď si na tu otázku odpovězte.
VERONIKA: Zimna wojna od Pawla Pawlikowskiho,je to příběh z dob stalinského Polska a moderní západní Evropy, ale v neposlední řadě je to příběh velké osudové lásky a v některých momentech jsem tam viděla sebe a Milana.
MILAN: Neuvěřitelně silně na mě zapůsobil podcast s Josefem Kouteckým (zakladatel dětské onkologie v ČR). Nádherný člověk a od té doby jeden z mých hrdinů. A samozřejmě můj syn a Veronika!!
S jakou dvojicí byste si rádi přečetli rozhovor na City & Folks?
VERONIKA: Libuškou Šafránkovou a Josefem Abrhámem.
MILAN: Karek Kašák s přítelkyní )).
..Děkujeme za inspirativní rozhovor..
