„Když jsme měly mít první koncert s Tata Bojs, zkoušely jsme s nima asi osmkrát a každá zkouška měla osm až deset hodin. V průběhu dne někdy Milan (Cais) šel jen jednou na záchod, ale jinak makal. Neskutečný,“ říká Alex D. Katzer, zpěvačka (20 Minutes), textařka a vokalistka skupiny Tata Bojs.
„Nejvtipnější situace asi byla, když jsem šla na rande naslepo, úplně to nebyl můj typ, a tak jsem ho přehodila na ségru – skončilo to tak, že spolu chodili dost let,“ říká Simona Katzer, zpěvačka (20 Minutes) a vokalistka skupiny Tata Bojs.
Jaká společná vzpomínka z dětství se vám vybaví jako první?
Alex: To, jak Simi rozstříhala Barbie panence šaty a pak roztrhala nový puzzle. 😀 A pak, že já jsem ta “wild One”…
Simi: U babičky v Sezimově Ústí, hrajeme si na písku a děláme ty nejlepší bábovičky na světě!
Jaká společná vzpomínka se vám vybaví z loňského roku?
A: Určitě něco z našeho pracovního tripu do Los Angeles. Třeba právě nahrávání s jedním z nejlepších R’n’B producentů ve městě a práce s jeho manželkou Raquel Rodriguez- naší oblíbenou zpěvačkou.
S: Poprvé spolu v Americe! Máme pocit, že dobýváme svět, všechno je nový, voňavý, smradlavý, prostě exciting!
Máte takové to napojení jako dvojčata, o kterém se poměrně často mluví…Když nejste spolu, ale něco se té druhé děje, cítíte to?
A: Necítíme, ale určitě v nějakým smyslu napojený jsme. Ale spíš jde o to, že jsme strávily první polovinu života skoro výhradně spolu, takže proto vnímáme svět dost podobně…
S: No, vyloženě telepatie to není, ale tím, že jsme až do našich cca osmnáctých narozenin byly od sebe nejvíc asi tři hodiny, tak máme hodně výjimečný spojení. Prožily jsme totožný situace, momenty, vzpomínky! Kdo to má?! Celý dětství jsme byly minutu co minutu spolu. To se na člověku podepíše. Takže je to spíš tak, že když si ta druhá něčím prochází, tak tuším, jak jí asi je, známe se jako svý boty, hodně si voláme, píšeme.
Dělaly jste jako mladší klasické triky dvojčat, že jste třeba jedna za druhou šla do školy apod.?😊
A: No, dnes už to asi říct můžu… my jsme to nikdy nedělaly, až na jeden moment, když Simi byla v Itálii a já jsem za ní šla na přijímačky na vejšku, který jsem úspěšně udělala.
S: Ha! Prej Ali na mě: To už asi teď můžeme říct, ne? 😀 Jako jo no, šla za mě na přijímačky na vejšku – a dostala se! Mě! 😀 Já ji teda na oplátku občas pomáhala s úkoly na konzervatoř. No a ta nejvtipnější situace asi byla, když jsem šla na rande naslepo, úplně to nebyl můj typ a tak jsem ho přehodila na ségru – skončilo to tak, že spolu chodili dost let! Ale prosím vás, pro perverzáky – já s ním nic neměla!!! 😀
Nejvíc klasická a nejvíc netradiční hláška na téma „dvojčata“, se kterou se jste se setkaly?
A: „Kdo je kdo”? To je ta klasická. A netradiční asi, když si někdo myslel že Simi je moje máma.
S: Vsadili jsme se támhle u stolu a já jsem byl vyslán: „Jste dvojčata?” Sedmkrát týdně to tak přibližně slýcháváme. Hlavně, když hrajeme na akcích.
Čeho si jedna na druhé vážíte?
A: Simi se nebojí riskovat a to naší kapelu hrozně posouvá.
S: Tyjo, toho je moc. Ale třeba, že Ali je loajální ke svým přátelům. Jak se jednou s někým sčuchne, tak se ho jen tak nevzdá. A fakt bojuje, aby to přátelství za něco stálo. Taky nikdy nepomlouvá. Je to ten typ, který, když někdo někoho pomlouvá v její přítomnosti, tak to prostě řekne – „Mě do toho netahejte.“ Nebo naopak ještě přidá nějakou milou zmínku na toho člověka. Taky má super vkus a vždycky mě podrží. Což je v dnešní době docela hustý, mít někoho takovýho.
Jaká písnička vystihuje váš vztah?
A: I’m only me when I’m with you- stará country písnička od Taylor Swift.
S: Long live the walls we crashed through, I had the time of my life fighting dragons with you (Taylor Swift – Long Live. Taylor posloucháme od jejího prvního alba a doprovází náš celej život svýma příběhama v písničkách).
Kdo je pro vás z český hudební scény největší inspirací?
A: Annet X: je to projekt nejblíž tomu k čemu směřujeme, Aneta je neskutečně talentovaná ve všech směrech, který v tomhle byznysu člověk potřebuje. Myslím si, že má brutální X faktor a měla by být u nás mnohem větší.
S: Určitě Aiko. Známe se asi od roku 2018, kdy jsme se sešly v legračním projektu aquabáby, jak jsme tomu s láskou říkaly (Aquababes). A musím říct, že než jsem se se všema holkama setkala, projela jsem jejich profily a u Aiko jsem si vyloženě řekla: „Jo, s tou budu kamarádka.“ Máme stejnou životní motivaci a náhled. Ale důvod, proč je největší inspirací, je její neuvěřitelnej drive. Pamatuju si, jak už tehdy v autě byla jediná s počítačem na klíně a pořád někomu psala maily! 😀 Ale inspirací je tu dost. Samozřejmě taky musím zmínit Tata Bojs, se kterýma jezdíme jako vokalistky a tam je to taky fičák. Kluci pořád vymýšlí něco novýho a nebojí se zariskovat, dělat absolutně neokoukaný věci, a hlavně INVESTOVAT peníze do inovací, např. na poli zvuku a světel. To je pro mě velký téma. A oni jsou v tomhle ta nejlepší škola.
Jely jste turné s Tatabojs jako vokalistky. Jaká rada, historka vám od kluků utkvěla v paměti?
A: No ne, že by nám Milan (Cais) vyloženě dával nějaký rady, ale těch věcí, co se od něj učíme je tuna. (Nejely jsme jen jedno turné, jsme s nima jako hostující členové, takže těch příležitostí máme fakt hodně :)). Třeba, jak na místě řídit celý ten tým několika desítek lidí, jak dopředu je potřeba vymyslet projekty, jak nad věcmi přemýšlí, proč dělá jednotlivý kroky a k čemu pak vedou. Nejvíc asi to, že žádnou přípravu nepodcení. To mají všichni kluci společné a je neskutečný být u toho. Když jsme měli mít první koncert, zkoušely jsme s nima asi osmkrát a každá zkouška měla osm až deset hodin. V průběhu dne někdy Milan šel jen jednou na záchod, ale jinak makal. Neskutečný.
S: No, tam ty “rady” probíhají hodně latentně. Myslím tím, že za náma jako nepřijdou a nezačnou nám házet tipy co a jak. Ale prostě jen je pozorovat při práci je neuvěřitelný. Ale kdybych měla zmínit jednu věc, tak nás naučily hrát s in-earama! Což teda díky bohu za to. Je to velká změna k lepšímu. A naše oblíbená historka s Tata Bojs je asi z Metronomu, kdy se jejich koncert natáčel pro ČT a začalo šíleně lejt a pak se k tomu přidala seriózní buřina a už to ohrožovalo bezpečnost lidí – být v přítomnosti všech těch stage manažerů, produkčních apod., kteří tuhle krizovou situaci řešili bylo hodně inspirativní a ukázalo to, že i česká produkce je na vysoký úrovni. Vždycky mě hodně potěší, když jsem kolem lidí, kteří ví, co dělají 😀 Mimochodem natočily jsme pak o tom krátký video, který je na našem IG.
Daly jste si na 2024 předsevzetí?
A: Neříkám tomu předsevzetí, spíš plán na další rok, ale ano 🙂 Chci se mnohem víc vrhnout na psaní songů, čím jsem se začala částečně živit v minulém roce. Zatím jsem psala hlavně songy na přání pro lidi na svatbu nebo k narozeninám, ale chtěla bych to posunout dál a psát pro ostatní interprety. To jsem v roce 2023 udělala jen jednou, ale za to teda pro pořádný jméno, bohužel nesmím říkat, o koho šlo.
S: Yessss, tenhle rok víc než kdy jindy! Já totiž minulý rok měla hodně odpočívací. Ty předchozí roky mě trochu semlely a potřebovala jsem klid. Nicméně na tenhle rok mám předsevzetí lépe se starat o svoje tělo – pravidelně cvičit a nejíst dezerty! Zatím se to spíš daří. Taky chci víc cvičit hlas – chtěla bych zase začít chodit na lekce zpěvu. Dostala jsem se do bodu, kdy slyším jemný nuance v intonaci, ale zatím je sama neumím napravit. Je to ale super pocit! Je to jak vstoupit do jiný říše zvuku. Pamatuju si, když jsme jely naše první turné asi v sedmnácti a tehdy jeden muzikant řekl: „No jo, ale holky ty nuance ještě neslyší.“ Nemyslel to zle, měl pravdu. A trvalo mi to jen deset let, než jsem se k tomu dostala. 🙂 A poslední předsevzetí, hodně serious, je BÝT SHAMELESS! Nestydět se. To je velký téma.
Váš hudební sen.
A: Připravujeme na naše poměry velkou show s kapelou, tanečníky, audio-vizuály… Dřív to bylo v kolonce sen, ale měly jsme první poradu a začínáme na tom makat! 🙂 Každopádně to nebude dřív než v roce 2025.
S: Jeden obří hudební sen už se mi vyplnil, to bylo živit se hudbou a je to teda fakt úlet, za který jsem neskutečně vděčná každý den. Ten další, který sdílíme s Ali je dělat na 100% jen naší autorskou tvorbu. Teď nás totiž z velký části živí hraní coverů a to chceme změnit.
Alex, jak vzniká zpravidla song na zakázku, který děláš?
Dejme tomu, že je to třeba svatební song a snoubenec chce překvapit svoji budoucí ženu… Tak mi sepíše jejich vztah a seznámení, co nejvíc podrobně to jde (když neví, kde začít, pošlu mu seznam otázek) a já z toho vyzobnu ty zajímavý informace, ideálně ty, který jsou pro ně jedinečný, aby to bylo co nejvíc autentický. Pak nahodím sloku a refrén a pošlu mu demo, aby slyšel melodii a hudbu. Když se mu to líbí, dopíšu zbytek songu a nahraju to s kytarou v domácím studiu. Když ne, nahodím další možnosti 🙂 Nově je i možnost celé kapely v profi studiu, takže song pak zní jako písničky, co slyšíme v rádiu.
Simi, proč sis vybrala život v dodávce na Tenerife? A čelíš nějakým výzvám v rámci tohoto životního stylu? Nebo je to pro tebe přirozené…
Je to pro mě (překvapivě) naprosto přirozený. Výzva byla, když jsme jeli s mým partnerem roadtrip po Evropě na podzim… Ačkoliv je v Lumírovi (jak dodávce přezdíváme) topení, tak to není tak, že může běžet nonstop celý den. Musí k tomu být energie, kterou na Tenerife normálně chytáme přes solární panel, ale to v listopadu v Evropě nehrozí. Takže tam byli situace, kdy i čtyři vrstvy oblečení byly málo… Ale každý den jsem myslela na to, že mám strašný štěstí, že můžu takhle cestovat a každý den vidět nové město. To za to stálo! Na Tenerife už je to jen jedna velká pohoda, kdy ráno vstaneš, otevřeš dveře a vidíš modrý nebe s oceánem. V Lumírovi mi nic nechybí.
Na co byste chtěly, aby se vás někdo zeptal v rozhovoru?
A: Tyjo, já jsem taková, že když se mě někdo zeptá, tak odpovím, ale hrozně nerada začínám o sobě mluvit jen tak 😀 Ale třeba, jakým směrem se bude naše kapela v příštím roce ubírat…
S: To je krásná otázka😊Asi na naše mimohudební aktivity.
A teď si na tu otázku odpovězte😊
A: My totiž rády experimentujeme s hudebními žánry (poslední deska, kterou jsme vydaly byla v žánru americké country…) a do toho, abych byla upřímná se vlastně pořád hudebně hledáme, takže v příštím roce se chceme víc dát na R’n’B ( v únoru vychází R’n’B track který jsme dělaly v Kalifornii) a celkově tanečnější žánry. Máme třeba v plánu udělat song v rytmu oldchool disco a nebo afrobeat. Na afrobeat zrovna hledáme dalšího americkýho producenta, protože chceme tenhle song s názvem Shrimp & Good Times natočit znovu v Los Angeles kam se chystáme. Tak snad to vyjde! 🙂
S: Máme s Alex totiž takovou naší misi – inspirovat lidi k tomu, aby se profesně věnovali tomu, co je baví, co milují. Protože práce je jedna třetina našeho života a věříme, že by svět byl o trochu lepším místem, kdyby lidi každý den dělali to, co milují. Už je pasé doba, kdy jsme museli pracovat jen pro peníze. Samozřejmě teď mluvím o Evropě, jsou místa na světě, kde je to hodně futuristická představa. Ale o to víc! Když my máme tu možnost, pojďme ji využít. Protože nevyužít toho, je odmítnutí daru života. 🙂 No a na tohle téma teď nezištně přednášíme na základkách po celé ČR.
S jakou dvojicí byste si rádi přečetli rozhovor na CITY & FOLKS?
A: Třeba Filip Vlček a Rony Janeček, producenti, kteří dělali náš úspěšnej singl Bloom. Jsou to mega zajímavý lidi a ačkoli už teď mají velký úspěchy, tak myslím ze ty největší mají teprv před sebou a nebude jich málo.
S: Brain We Are, Tata Bojs, Bianca a Adrian Bell, Petr a Pavlína Pudilovi, Lenka a David Borovka…
Děkuju Alex & Simi za dvojrozhovor!
