„Mluvíme spolu. Zní to banálně, ale opravdu se vědomě posloucháme a přirozeně zajímáme jeden o druhého. Případný problémy rovnou otvíráme a hledáme řešení. Společný čas se snažíme trávit opravdu spolu, ne jenom vedle sebe,“ říká NICOLE SESTAK, podnikatelka stojící za značkami A Cup of Style, MG Nutrition a podcastem Se ségrou.
„Myslím si, že Nicole dokáže dobře odhadnout, kdy dává smysl náš život sdílet a kdy nikoliv.
Já jsem se naopak před dvěma lety cíleně rozhodl, že za svou osobu nebudu nic na sociálních sítích sdílet. Všechno podstatné z našeho života ukáže Nicole,“ PIERO SESTAK, podnikatel, zakladatel komunikační skupiny Near & Dear.
Jste již několikátá C&F dvojice, která si zamilovala Portugalsko. Čím si vás tato země získala a máte již pocit, že jde o váš druhý domov?
Nicole: Naší láskou je především oceán a surfování. Pojí se s ním svoboda, propojení s přírodou, pomalý život, a to jsou životní hodnoty, které jsme si zamilovali a Portugalsko nám je nabízí. Možná bychom je dokázali pocítit i v jiné zemi, ale tady nám zároveň sedí i podobná kultura, výborné jídlo, přívětivé ceny a slunečné počasí. Díky tomu jsme si ho vybrali jako druhý domov a ano, cítím se tu jako doma, ale možná jsem spíš zjistila, že ten pocit domova není nutně závislý na lokaci.
Piero: Do Portugalska jsme se dostali velmi analytickým přístupem. Když jsem poznal Nicole, tak jsem díky ní poznal také surfování – a mě to chytlo ještě víc než ji. Jakmile jsme tedy chtěli někam cestovat, tak jsme se to vždy snažili spojit i s možností surfovat. Také máme raději teplo a slunce než zimu a mraky, logicky nás to lákalo víc na jih než na sever. Projeli jsme v průběhu několika posledních let od podzimu až do jara Francii, Španělsko a Portugalsko. A když jsme vybírali z míst, kde bychom opravdu chtěli zůstat na celou zimu, tak jsme věděli, že to musí být kombinace oceánu, přírody, dostupnosti z Prahy pro rodinu a kamarády a co největšího tepla, takže co nejvíce na jih, a to je přesně jihozápadní cíp Portugalska. Prakticky jsme tedy neměli na výběr. (úsměv) Aktuálně je to náš druhý domov a postupně si tu budujeme komunitu přátel a lokálních vazeb.
Jak rychle se adaptujete na život na novém místě? Co je pro vás důležité, abyste se začali cítit jako doma?
N: Musím říct, že mi to pár týdnů trvá. Je pro mě důležité nalezení něčeho, o čem se dá aspoň trochu mluvit jako o režimu nebo rutině. Díky tomu si přestanu připadat „jen jako na dovolené“.
P: Tím, že to tu dobře známe, jsou tu na stejném místě i kamarádi z Prahy, které to chytlo podobně jako nás, tak to jde velmi rychle. Co ale jde velmi pomalu, tak je propojování s lokálními lidmi a komunitami. Nepomáhá tomu ani to, že umíme pouze úplné základy portugalštiny, na které bychom chtěli tuto zimu zase zapracovat. A také jde proti tomu to neustálé propojení s lidmi, které už známe dlouhou dobu
z ČR. Člověk pak nemá takovou ambici se tolik seznamovat a vkládat energii do nových propojení tady na místě. Doma se začneme cítit, jakmile jsme spolu s Nicole a Vincentem a máme pár našich osobních věcí s sebou. Nic víc nepotřebujeme.
Jak pečujete o váš vztah?
N: Mluvíme spolu. Zní to banálně, ale opravdu se vědomě posloucháme a přirozeně zajímáme jeden o druhého. Případný problémy rovnou otvíráme a hledáme řešení. Společný čas se snažíme trávit opravdu spolu, ne jenom vedle sebe. A jak jen to jde, plánujeme si rande. Večeře, divadlo, kafe.
P: Snažíme se pravidelně si vytvářet čas jeden na druhého. Jak v běžném dni, kdy spolu prakticky každý den snídáme a večeříme a povídáme si, tak i v rámci „větších“ akcí, kdy spolu chodíme do divadla, na večeře atp. Samo Portugalsko je také z části péče o náš vztah, věnujeme se tu jen několika činnostem a pořádně. Víme, že v Praze máme spoustu aktivit a „rušivých“ elementů, které naše dny rozpadnou do malých časových úseků a pak nezbyde tolik času na to nejdůležitější, na rodinu.
Na co máte pocit, že má ten druhý talent, že mu to jde zkrátka samo?
N: Piero má talent na to stihnout tak pětkrát tolik věcí, co ve stejný čas stíhá kdokoliv jiný. Včetně mě. Nachází si k tomu ty nejkreativnější způsoby, je mistr improvizace a vymýšlení plánů B, C, D a E. Sice je permanentně v časovém skluzu, ale vždycky nakonec všechno stihne.
P: Být se všemi zadobře, být milý na lidi a být chápající a trpělivý rodič.
Jací jste rodiče? Pojímáte tuto roli spíše intuitivně, nebo se snažíte i nějak cíleně vzdělávat apod.?
N: Téma výchovy a dětské psychologie nás zajímá a baví, takže si o ní čteme a snažíme se svůj přístup průběžně ověřovat. Opíráme se o knížky a aktuální výzkumy, ale z většiny to, co se dozvíme, spíš jen potvrdí to, co už intuitivně děláme. Mně osobně vyhovuje se díky tomu ve svém přístupu ukotvit, pochopit, proč a s jakým cílem co dělat.
P: Cílíme na to být respektující rodiče. Oba jsme si přečetli několik knih o výchově, poslouchali různé podcasty a bavili jsme se na toto téma nespočetněkrát s našimi zkušenějšími kamarády. O rodičovství se spolu pravidelně bavíme a řešíme, jak nové situace co nejlépe zvládnout.
Jídlo, které vám připomíná dětství?
N: Rozhodně maminčina jemná bramborová kaše.
P: Krupicová kaše, smažené kalamáry s bramborovou kaší nebo risotto alla milanese.
Co je pro vás „game changer“ roku 2023? Nějaká vychytávka, která vám změnila nebo usnadnila život?
N: Možná byla otázka myšlena trošku jinak, ale vyberu velmi aktuální věc. Jsme právě v procesu adaptace našeho syna do portugalské školky. Je to takový edukační program pro děti od dvou a půl let, což je jeho aktuální věk. Už během prvních týdnů cítíme, jak se rozvíjí, poznává úplně nové situace a je to pro něj úžasně přínosné. Jsem ráda, že jsme natrefili na projekt, který mu kromě bezpečného prostředí nabídne i rozvoj a nový jazyk. A já přiznám, že se mi hodně ulevilo v tom, že začínám odškrtávat položky z to do listu (téměř) včas. Zároveň je společně strávený čas „po školce“ ještě přítomnější a kvalitnější.
P: Vespu GTS300, kterou používám poslední roky jako lék na špatnou dopravní situaci v Praze, jsem si převezl na vozíku do Portugalska, namontoval na ni surf rack a teď ji používám jako lék na špatnou parkovací situaci tady na plážích. (úsměv)
Se kterou osobností (z minulosti, současnosti) byste si rádi popovídali a proč?
N: S Pierem v jeho pěti, deseti a patnácti letech. Abych trochu tušila, co nás
s naším synem čeká.
P: S Chrisem McCandlessem, protože byl nekompromisní v přístupu ke společnosti a přírodě a přijde mi, že kdyby měl víc prostoru svoje myšlenky rozvinout, tak by nám měl určitě ještě co říci.
Nicole, podle všeho máš láskyplný vztah se svou ségrou. V čem podle tebe tkví síla vašeho vztahu?
A proměnilo se nějak vaše napojení mateřstvím?
Velkou zásluhu bych připsala našim rodičům, protože náš vztah takto funguje už od úplného dětství. Hodně podporovali to, abychom se naučily spolu komunikovat a vážit si našeho sesterství. Zároveň si asi sedla i kombinace našich osobností, každá svým charakterem doplňuje tu druhou a jsme proto dobrý tým. Věřím, že díky tomu, že spolu už od dospívání v podstatě pracujeme, bylo jasně dané, že spolu jsme pořád v kontaktu, a přispělo to naší blízkosti. Bylo zároveň obrovské štěstí, že i když to nebylo nijak plánované, staly jsme se maminkami v podobném období. Je to přece jen něco, co zamává se životem – osobním i pracovním, a díky tomu, že jsme v tom spolu, se chápeme a podporujeme. Je to sice pro naše projekty dost velká výzva, ale pro naše děti úžasná výhra, protože jsou spíš jako sourozenci než bratranec a sestřenice!
Piero, jaké to je žít po boku někoho, kdo sdílí váš život (jeho části) veřejně? Je to něco, co spolu řešíte? Např. míru sdílení, co ano a co už ne?
Věděl jsem to dopředu a jsem s tím od začátku v pohodě. Nijak nás to negativně neovlivňuje. Myslím si, že Nicole dokáže dobře odhadnout, kdy dává smysl náš život sdílet a kdy nikoliv. Já jsem se naopak před dvěma lety cíleně rozhodl, že za svou osobu nebudu nic na sociálních sítích sdílet. Všechno podstatné z našeho života ukáže Nicole. (úsměv) A díky ní máme spoustu kvalitních fotek a videí z našich společných zážitků, cest a života. Je to super.
Na co byste chtěli, aby se vás někdo zeptal v rozhovoru?
N: V tomhle konkrétním asi na to, na co se na co se těším do roku 2024.
P: Jaké nejlepší knihy jsi za poslední rok četl?
A teď si na tu otázku odpovězte. 🙂
N: Na příchod dalšího člena naší rodiny.
P: Psychologie peněz (Housel), Dobrý život ve stínu konzumní společnosti (Hajzler), Čtyři tisíce týdnů (Burkeman), Scarcity (Mullainathan), Flow (Csikszentmihalyi) a How Much is Enough? (Skidelsky).
Se kterou dvojicí byste si rádi přečetli rozhovor na City & Folks?
N: S Petrem a Evou Pavlovými. To teprv musí být okolnost, která zamává partnerským vztahem.
P: Ryan Reynolds a Blake Lively.
Děkuju Nicole & Pierovi za dvojrozhovor.
pozn. Dvojrozhovor vznikl pro knížku Dvojrozhovory – odpovědi na otázky, na které není nikdy čas ke konci října 2023 & některé otázky a odpovědi jsou ponechány pouze pro knižní podobu… 🙂
Na knížku se můžete mrknout tady a jejím zakoupením tak můžete podpořit fungování City & Folks. Díky!
