„Pravidelně potřebuju čas pro sebe, kdy si jen tak v klidu medituju a jsem v tichu sama se sebou. To mě nejvíc baví tady u nás doma v Portugalsku na balkóně, je v závětří a celý den na něj svítí slunce,“ BÁRA ČERNÁ (Podzimková), modelka.
„Život za nás často vymyslí ještě další variantu, která je jiná než všechno to, co jsme si dokázali představit – a zpravidla ještě lepší…“ ALBERT ČERNÝ, muzikant.
Žijete život, o kterém jste snili? Jak často si to uvědomujete?
Bára: Poslední dny několikrát za den. Žít u oceánu byl můj největší sen, který se mi teď plní a cítím proto obrovskou vděčnost. Mít možnost bydlet v Portugalsku a být za pět minut na nádherné pláži, kde jsou perfektní vlny na surfování, je pro mě největší luxus.
Albert: Ano, každý den při západu slunce nebo když se nám podaří se během každodenních činností a povinností na chvíli zastavit…
Popište poslední konkrétní moment, kdy jste si řekli „jsem šťastná/ý“.
B: Včera, když jsme se šli projít a koukali, jak sluníčko zapadá nad oceánem.
A: Dneska když mi Bára po surfování seděla na klíně a říkala, že je se mnou doma.
Po čem toužíte?
B: Čím dál tím víc hlavně po vnitřní harmonii. O životě, kdy mám svobodu žít sebe a dělat co mě baví.
A: Toužím po super koncertech s Lake Malawi v zahraničí. Ale to je možná zbytečně konkrétní, toužím po tom, abych měl ze života radost tělem i duší a věděl, že je všechno, jak má být. A taky se jednou těším na děti, cha!
Co je na životě nejúžasnější?
B: Jak se dokáže ze dne na den změnit, jak je nepředvídatelný. Jak se někdy věci poskládají v naprosté lehkosti ještě líp, než bych je kdy dokázala vymyslet a naplánovat.
A: Že za nás často vymyslí ještě další variantu, která je jiná než všechno to, co jsme si dokázali představit – a zpravidla ještě lepší…
V jaké jiné době si myslíte, že by to tomu druhému slušelo?
B: Albertovi by rozhodně slušel nějaký hábit, asi si ho představuju meditujícího v Tibetu v buddhistickém chrámu. A nebo v Maroku na trhu, kde prodává čaj. Samozřejmě taky v hábitu.
A: Barči by to slušelo v době hippies, protože jí sluší muzika jako Simon & Garfunkel nebo Elton John, když zpívá v autě.
Co jeden druhému uvaříte, když mu chcete udělat radost?
B: Albert má ode mě nejraději “natto”, je to fermentovaná sója, která při vaření smrdí jako zpocené ponožky, ale má unikátní sýrovou chuť. Vařím ho v kokosovém mléku s pórkem a brokolicí. Je to takový můj freestyle, vymyslela jsem si tenhle recept sama úplnou náhodou.
A: Ehm, já teda míchaná vajíčka nebo nějakou svačinku jako třeba chleba s něčím…
Nejvíc punkový společný zážitek?
B: Asi když jsme se za covidu zasekli v Maroku a chvíli to vypadalo, že se nebudeme moct dostat zpátky do Česka.
A: To nemůžu říct, ale týká se to základních lidských potřeb dojít si na záchod.
Jak byste popsali surfování někomu, kdo to nikdy neviděl a ani o tom neslyšel?
B: Nejkrásnější věc na světě 🙂 Sport, při kterém člověk nemyslí na nic, jenom na přítomný okamžik. Napojení na vlny a oceán. Pocit, že jste úplně maličká kapička v nekonečném oceánu.
A: Není to jenom sport, je to přístup k životu. Když člověk jde do moře naštvaný, dají mu to vlny sežrat. Když nejistý, ujistí vás. Když jste naopak příliš sebevědomí šplouchne vám vlna do obličeje nebo vás prkno bouchne. Nestačí se naučit techniku jízdy na surfu, musíte se naučit vnímat proudy, odliv a příliv a začít moři naslouchat a číst ho.
Jak vypadá váš klasický den v Portugalsku? A co je na životě tam úplně nejlepší?
B: Každý den se většinou točí kolem vln, den předem sledujeme předpověď počasí a vln a vyhodnocujeme, jaké asi budou podmínky a jaký surf spot je pro ten den ideální. Surfování si taky musíme naplánovat časově, podle odlivu a přílivu, některé pláže fungují například jenom když je úplný odliv, jiné zase za přílivu. Na většině pláží jsou i webkamery, na kterých sledujeme, jak ve skutečnosti ten den vlny vypadají. Když jsou super podmínky, snažíme se toho využít na maximum a jít třeba i dvakrát za den. Po surfování máme vlčí hlad, takže většinou jedeme domů připravit něco k snědku nebo jdeme do jedné z našich oblíbených restaurací. Zbytek dne pak obvykle pracujeme na počítači nebo jdeme třeba na skate nebo na procházku. Úplně nejlepší na žití tady je klid, spojení s přírodou a luxusní vlny. A nejkrásnější západy slunce!
A: Vstaneme ráno, domluvíme se, kam jdeme surfovat, nasnídáme se a jedem. Pak dojedeme zpátky domů, jdeme pracovat (telefon, počítač, hudba atd.) a domluvíme se, jestli půjdeme surfovat ještě jednou nebo aspoň dáme krátkou procházku venku. Nejlepší je na tom životě, že jsme hodně venku, sportujeme a koukáme na horizont. Někdy je mi smutno za rodinou, ale my tady vlastně nejsme úplně full time. Pořád lítám do Čech za našima a za kapelou, koncertů letos bude po vydání desky docela dost.
Kolik fotek máte v telefonu? A jakých nejvíc?
B: Přes 23 000. Nejvíc fotím Alberta, západy slunce a vlny 🙂
A: 22 924, nejvíc fotek mám z našich výletů v přírodě. Na druhém místě jsou fotky z našeho analogového foťáku Yashica T5 a potom kapelní promo fotky a fotky z koncertů.
Věc, ke které máte nejvíce sentimentální vztah?
B: Asi můj plyšák, kterému říkáme Mucka. Mám ho od patnácti, koupili mi ho rodiče před první pracovní cestou do Tokia, kam jsem jela na dva měsíce. Od té doby jezdí všude se mnou.
A: To nevím, možná můj deník, který jsem si důsledně psal posledních pět let. Ale možná moc lpím na minulosti. Ještě mám hodně sentimentální vztah k naší žluté dodávce, kterou jsme vlastnoručně (teda s pomocí Vládi z Vrchlabí) předělali na spaní.
Báro, jak vypadá tvůj ideálně trávený čas sama se sebou? A jakou poslední knihu si přečetla a byla vážně dobrá.
Čas strávený v přírodě, na surfu nebo v naší dodávce. A pravidelně potřebuju čas pro sebe, kdy si jen tak v klidu medituju a jsem v tichu sama se sebou. To mě nejvíc baví tady u nás doma v Portugalsku na balkóně, je v závětří a celý den na něj svítí slunce. První kniha, která mě napadla, se jmenuje Kde zpívají raci. Chtěla bych být jako hlavní hrdinka a vědět toho tolik o přírodě. Taky mě dojala knížka On Surfing, vystihla totiž spoustu mých pocitů o surfování a ještě utrvdila moje rozhodnutí se přestěhovat do Ericeiry.
Alberte, je nějaké téma, o jakém bys chtěl napsat song a nenacházíš dlouhodobě slova? A tvá aktuálně nejoblíbenější písnička?
Dlouho jsem nic nenapsal, nevím vlastně proč. Možná potřebuju být delší dobu sám. Chtěl bych napsat písničky, které se tolik nesnaží, napadlo mě udělat EP nebo album, které by se jmenovalo What Happens When You Stop Trying So Hard, líbí se mi Nick Hakim, doporučuju.
Na co byste chtěli, aby se vás někdo zeptal v rozhovoru?
B: Myslím, že vše, co bylo potřeba, už bylo řečeno 🙂
A: Jste spirituálně založený člověk?
A teď si na tu otázku odpovězte 🙂
A: Ano, myslím, že každý v sobě má něco spirituálního. Chtěl bych se ještě víc řídit hlasem svého srdce a vědět, že se na sebe můžu spolehnout naprosto ve všem.
S jakou dvojicí byste si rádi přečetli rozhovor na CITY & FOLKS?
B: Janina Černá & Adam Dunovský.
A: Zdeňka Šíp Staňková s manželem.
pozn. úvodní foto – foto Petr Jandera pro Ester a Josefínu
DĚKUJEME BÁŘE & ALBERTOVI ZA ROZHOVOR!
A určitě si poslechněte jejich podcast Vlnění, je super jako oni 🙂
