„Nevěsta procházela buddhistickým rituálem, kdy si sedala pětkrát na kokos a slepice se jí točily kolem hlavy,“ vypráví fotografka Zuza z Everbay.
Everbay jsou první dvojicí, která odděleně odpovídala na otázky City & Folks. Jejich slova vás zavedou ještě dál než z města do lesa a zpátky…
Tvoříte spolu, pracujete spolu, žijete spolu, jaké to je?
Zuza: Inspirativní po všech stránkách! Nemohla bych si přát lepšího pracovního parťáka a chlapa do života.
Martin: Na tom, co děláme, je pro mě nejdůležitější, že to děláme spolu. Nějak se to povedlo, že Zůze jdou skvěle věci, které mně ne, ale současně máme stejný pohled na zásadní věci a dost podobný vkus. Sem tam jeden druhého postrčíme někam, kam by sám nešel a vydržíme spolu dva měsíce v jednom autě nebo na jedné motorce.
Jak jste došli k rozhodnutí, že se budete specializovat na focení svateb?
Z: Ani jeden jsme úplně neplánovali, že bychom se právě fotkou mohli živit. Zdálo se nám to nereálné, tím, že jsme ani jeden nic takového nestudovali. Já sice jako malá říkala mému tatínkovi, že budu jako Annie Leibovitz a že budu brát milión za fotku. S úsměvem mi říkával, že to je krásné, ale že takových Annie je na prstech jedné ruky a že bude lepší, když vystuduji něco “pořádného”. Nedostala jsem se na vysněnou UTB do Zlína, zbořený svět, ale zabalila jsem si batůžek a odjela do Londýna, kde jsem pracovala jako “cats aupair” a starala se o dvě kočky a měla spoustu volného času. Chodila jsem s foťákem křížem krážem, ztrácela se v ulicích, naučila se číst v mapách a zbožňovala jsem jen pozorovat a čekat, jaký moment přijde. Ale neměla jsem stále odvahu jít studovat uměleckým směrem a tak vyhrála marketingová cesta a následně korporátní život. Pak přišlo setkání s Martinem a nápad, že by chtěl zkusit vyprávět svatební den trochu jinak, než tady bylo zvykem, tak trochu po svém… a zbytek asi dopoví on. 🙂
M: Mě by svatby fotit nikdy nenapadlo, jako malý jsem si myslel, že vždycky někdo z rodiny nebo kamarádů zdokumentuje, že to proběhlo, a to je celé. Pak jsem ale někdy na vysoký přišel focení dost na chuť a jednou objevil Jonase Petersona, který o svatbách vyprávěl úplně jinak, než co jsem znal do té doby. Nabídnul jsem jedné kolegyni, že jí zkusím vyfotit svatbu zadarmo, jestli v tom je to, co v tom vidím, a jestli bych na to měl, a od té doby mě to chytlo. Rád jsem blízko lidí a pozoruji je – poznávám je, a to mi přesně svatby umožňují.
Fotíte svatby po celém světě, jsou nějaké zásadní odlišnosti v rámci jejich pojetí?
Z: Nejvíc nás asi překvapila domorodá balijská svatba, kdy jsme začínali v 5 ráno, nevěsta procházela buddhistickým rituálem, kdy si sedala pětkrát na kokos, slepice se jí točily kolem hlavy, vonné tyčinky měly své speciální místo. Nemluvili jsme stejným jazykem, ale ženichova maminka na nás stále gestikulovala, jestli nemáme hlad a jestli nám nic nechybí. Takže spousta věcí zůstává stejných kdekoliv na světě. 🙂
M: Vedle toho jsou u svateb samozřejmě odlišnosti v detailech a vlastně mě dost baví pozorovat, jak svatbu vnímají a uspořádají různé kultury. Miluju, jak si Italové umí na svatbě užít jídlo, jak mi Francouzi připomínají svou povahou Francouze, které znám ze starých filmů, jak podobně cítí lidé z různých koutů světa to zvláštní kouzlo Islandu během svatby někde venku v mechu, fascinuje mě britský smysl pro humor nebo jak uvolnění jsou lidi na Novém Zélandu.
Čí svatbu byste rádi nafotili?
Z: Emma Watson – dlouho je mým girl’s crush. 🙂
M: Mých rodičů nebo babiček nebo kohokoliv předtím, než jsme měli nakoukáno, jak mají svatební fotky vypadat. Zajímalo by mě, co bych viděl.
Jaký svatební fotograf vás baví?
M: K několika fotografům, co fotí svatby, se vracíme pořád, třeba Oli Sansom (@olisansom), Jai (@freethebirdphotography), Nirav Patel (@niravpatelweddings), Jonas Peterson (@jonaspeterson). Ale mezi Čechy a Slováky máme taky rádi spoustu lidí a vlastně často, když poznáš, kdo za fotkami stojí, máš je ještě radši. Třeba @martinfaltejsek, @jonatanjan, @matejkmet, @luciefenclova, @barborapeskovaphotographer a spousta dalších.
Z: Mě moc baví Cinzia Bruschini (@cinziabruschini), tím, jak dokáže kombinovat módní prvky ve svatební fotografii a má svůj specifický styl.
Máte nějakou vysněnou lokaci na focení?
Z: Chtěla bych se vrátit do Afriky… Jedna z mých nejoblíbenějších svateb je od Jonase Petersona, kdy fotil právě v Keni. Afrika má neuvěřitelné kouzlo, těžko se to popisuje, chce to vidět. 🙂
M: Mně by se vážně moc líbilo fotit svatbu, nebo cokoliv jinýho, na Měsíci, na Marsu, nebo aspoň ve vesmíru.
Jaká je vaše nejoblíbenější fotografie?
Z: Z naší první cesty na Island, kdy jsem se uprostřed Duhových hor šla po pár dnech vykoupat, netekla teplá voda, venku pár stupňů, zmrzlá se vracím zpět do auta a Martin mi říká: „Normálně se tu teď prohnalo stádo divokých koní. Byl to mžik, ale cvaknul jsem je na Leicu, tak třeba z toho něco bude.“ Je to má nejoblíbenější a jednou bude slavná, říkávám. 🙂
M: Pro mě je to určitě fotka nosorožce Sudána. Přes nepříznivé okolnosti se nám povedlo potkat se s ním vloni v prosinci a vlastně jsme za ním nejeli vůbec fotit, ikonické fotky s hlídači už vyfotil Brent Stirton a vůbec pro nás zkrátka bylo neskutečné setkat se Sudánem, posledním klukem svého druhu na světě. Nicméně když jsem si k němu kleknul a pozdravil ho, zadíval se na mě a já si říkal, co si asi teď myslíš, a instinktivně jsem cvaknul fotku. Měl jsem jí sice na filmu, ale před očima jsem jí viděl celou cestu domů a živě ho vidím dodnes. Ze svatebních fotek mám třeba oblíbenou jednu, kterou jsem si pro sebe pojmenoval Interwined for life:
Zuzko, jaké zvíře ti připomíná Martin a proč?
Z: Hmmm… on je víc zvířat dohromady. 🙂
Jakou rostlinu ti připomíná Zuza a proč?
M: Spíš naopak. Jedna kytka mi připomíná Zůzu. Jmenuje se Bella a je to její masožravka, a i když Zůza nejí maso, jenom stejky, tak je stejně roztomilá.
Vaše tři nejoblíbenější místa ve městě?
Z: Bydlíme kousek od zahrad Kinských a výhled z nich na Prahu mě nikdy nepřestane bavit. Odmala miluju secondhandy, antiky a objevování pokladů. Kamkoliv jedeme po světě, mám dopředu sepsaná všechna zapadlá a ošuntělá místa, která by nějaký ten poklad mohla skrývat. V Praze je můj oblíbený v Lidické, kde se mi podařilo ukořistit třeba kašmírové sako za 10Kč. 🙂 Když jsem žila v Londýně, tak jsem u Portobello Road měla jednu malou kavárnu, kde dělali božskou horkou čokoládu a jezdila jsem na ní jen za odměnu, oslavit nějaké malé osobní vítězství. V Praze je to čokoládovna u Červené židle, kde jsme vlastně s Martinem měli jedno z prvních setkání. 🙂
M: Na Karlově mostě mám jedno místo, které má sice zhruba jen 5×5 cm, ale je naprosto magický, letos ho vyfotím naší republice k narozeninám. Taky mám rád zkušebnu, kde hrajeme s kapelou, i když je to doupě, kde má zkušebny asi 30 kapel, a akustika je tam tristní, tak zkrátka tam se odehrává naše hudba. Pak máme rádi třeba jeden útulnej byt na Žižkově, kde dělají nejlepší rizoto na světě, bydlí tam mimochodem Manželé v kuchyni. Těch míst je spousta a vloni jsme zjistili, že ze sedla našich kol je jich ještě víc.
A v přírodě?
Z: Moji rodiče se přestěhovali před několik lety na vesnici a od té doby je senomatský les a místní rybník jedno z nejčastějších míst, kam utíkám z města. A tím, že jsme za poslední půlrok byli pět měsíců na cestě, tak míst, co nám vzaly dech, bylo tolik! Ale v blízké době se dost těším, že nějakou dobu budeme v Čechách, a na spaní pod širákem, opékaní buřtů & chleba. A že se snad konečně podívám k Prášilskému jezeru.
M: Rýžový pole, co za jízdy zrcadlí nebe, duna v poušti, kterou seběhneš celou dolů (byť jsem to zatím udělal jen jednou), tráva, z který vleže koukáš na hvězdy.
Na co byste chtěli, aby se vás někdo zeptal v rozhovoru?
M: Co je tvým snem fotit a s čím se tě lidi nemají bát oslovit?
Z: Mám jednu otázku, na kterou se neptat. 😀
A teď si na tu otázku odpovězte. 🙂
M: Chtěl bych udělat dokument z CERNu, o čokoládových plantážích a jak se čokoláda vyrábí, chci dělat víc lidem portréty (ideálně rovnou v komoře rukama na papír), cokoliv, co je pro někoho hrozně významný a osobní, chtěl bych taky víc fotit pro časopisy a mám pár projektů, na kterých bych rád spolupracoval s designéry nebo se spisovateli. Čím víc z toho bude moct být focený jen s mojí 63 let starou Leicou a černobílým filmem, tím líp.
Z: Kdo vám bude fotit svatbu. 🙂
S kým byste si rádi přečetli rozhovor na City & Folks?
Z: Hodně mě baví Katka Meisnerová alias Ka_Em na instagramu. A poslední dobou mám menší závislost na interiérech, krásných věcech, co bych si dala do vysněného domu, takže určitě s někým, kdo něco tvoří – ideálně ze skla. 🙂
M: Třeba Ondra Zeman & Lilian Pham nebo Bud Spencer & Terence Hill!
Fotografie Everbay mají své osobité kouzlo, citlivě zachycují momenty, které si chcete uchovat v paměti na celý život…
C&F TIP: Everbay vydali také půvabný svatební plánovač Naše Svatba.
