Filip & Robert

„Robert mě neustále inspiruje tím, jak pro něj nic není překážkou a se vším si poradí. Já mám občas svoje „NO GO“ zóny, které si samozřejmě vytvářím jen v hlavě a zbytečně mě stresují (třeba cokoliv z IT, růžový daňový papír nebo divné zvuky v myčce…). Ale jeho nic nezastraší, se vším si poradí s grácií – a to mě inspiruje a baví pozorovat,“ Filip Palus, Country Visual Merchandising Manager.

„Jsem 100% šťastný a spokojený. Občas mi přijde neskutečný, jak se všechno vyvíjí dle mého životního plánu tak, jak bych si to představoval. Když si to člověk uvědomí, najednou je strašně vděčný. Ale aby to uvědomění bylo možný, tak je potřeba trochu zpomalit,“ Robert Kaźmierczak, zahradní architekt.

Hodně cestujete… Čím si krátíte čas na cestách a máte nějakou speciální vychytávku, kterou máte vždycky s sebou?

FILIP: Teď, když nad tou otázkou přemýšlím, hodila by se mi nějaká cestovní příručka všech možných, doposud objevených poloh v dopravních prostředcích. Vlastně taková kámasútra:D Možná sám takovou jednou vydám, haha. Jinak mimo ty běžné vychytávky jako jsou: stažené věci v Netflix a HBO GO appce pro sledování offline nebo podcasty ve Spotify (např.: Tasteofprague nebo Ve vatě) a obyčejné ŠPUNTY do uší. A to pro Roberta, protože má až příšerně citlivé spaní, což má pak samozřejmě vliv i na to moje. A nevyspané nás potkat nechceš nikde na světě:D

ROBERT: Cestujeme hodně a máme to opravdu rádi. Každý rok se snažíme vypadnout někam mimo Evropu a dlouhé cesty, to je zrovna ta nejhorší část na cestování – kéž by existoval nějaký způsob, jak se teleportovat z místa na místo… Pro mě nejsou dlouhé lety úplně příjemný zážitek – vždy mám problém usnout, i když jsem unavený, najít dobrou pozici, zrelaxovat, přičemž mám pocit, že Filip jen sedne do letadla, do půl hodiny už spí. Pak se musím zabavit sám. Na dlouhé lety si stahuji nějaké filmy a seriály na Netflixu, nebo hraju hry na mobilu (i když za normálních okolností to nedělám). Čtení knížek v letadle mě nebaví, nedokážu se soustředit. Během krátkých cest (Filip samozřejmě i během hodinového letu dokáže usnout) procházím fotky v mobilu, dělám si v nich pořádek a vzpomínám na předchozí cesty. Občas poslouchám hudbu. Naštěstí cestování po Evropě je fakt snadné a rychlé, takže cesty utíkají.

Tři destinace, kam byste doporučili se vydat & proč?

F: Těžká otázka. Hezkých míst je po celém světě nespočet. A je to spíše o tom, s kým jsme tam byli a co tam zažili. Jsme děsní jedlíci a často se nám to pojí s místní kuchyní.

Porto – protože oceán, protože je ideální pro pěší turistiku a protože jsme tam snědli nejlepší obyčejnou housku s trhaným vepřovým masem a kozím sýrem (v Casa Guedes), tak trochu bizarní Francesinhu (ale je to must!), no a samozřejmě všudypřítomné čerstvé a teplé Pastéis De Nata!

Gdaňsk v zimě nebo na Halloweena – krom toho, že tam máme kamarády, je to za mě i nejhezčí polské město, které by všichni měli mít na svém bucket listu. Scandi vibe podobný tomu v Kodani, avšak budget mnohem víc friendly;P Je to jediné město, kterému sluší zima (kterou nesnáším). Pohledy na zamrzlé kanály s uvězněnými loděmi a na obrovská mola s rampouchy vybíhající do ledového Balticu, jsou fakt dechberoucí. Na Halloweena se místní předhání ve výzdobě a Mariacká ulice, známá prodejem jantaru, má v tomto období neskutečné kouzlo. A určitě musím zmínit i Museum of the Second War.

Bangkok – protože to je prostě největší divočina světa, plná kontrastů a řekl bych až futuristicko-dystopické estetiky. 

A musím přidat poslední čtvrté místo a už končím. Ostrov Siargao na Filipínách – protože objet ho za celý den na skútru byl strašně silný moment, který mě hřeje na srdíčku dodnes.

R: Za mě bych určitě doporučil Itálii. Je to naše oblíbená destinace v Evropě. Myslím, že jsme tam byli asi už 6-7x a vždy úplně spokojení. Milujeme jídlo a italská kuchyně je jistotou na výjimečné germánské zážitky. Pro mě Itálie nabízí plné spektrum toho, co člověk potřebuje ke štěstí – jídlo, pití, slunce, vodu a design.

Další destinace je Thajsko – byla to naše první dovolená v Asii a úplně jsme si to tam zamilovali. Bangkok patří k našim oblíbeným městům. Divokost se prolíná s pořádkem. Chaos, rychlost, vůně, smrad, čistota i neskutečný bordel, luxus a chudoba. Všechno je krásně promícháný a člověk má šanci vidět to všechno na jednom místě. I odpočinkové destinace jsou v Thajsku TOP – krásné pláže, hotely, zážitky…vždy jsme si to tam užili a zase se tam vydáme.

Poslední destinací je Polsko – moje rodná země. Je to blízko, takže stačí víkend, aby bylo možné navštívit nějaké z krásných polských měst. I přes blbou politicko-společenskou situaci, která aktuálně bohužel v Polsku dle mého názoru je, stojí za to si tam udělat výlet. Polsko nabízí krásnou přírodu, zajímavé města, bohatou a úplně odlišnou (od české) gastro scénu a velmi kvalitní služby (včetně ubytování). Myslím, že spoustu lidí by bylo překvapených, jak moc zajímavé Polsko je. My třeba máme rádi Gdaňsk, Wroclaw, Krakov a Poznaň.

Máte společné hobby?

F: Fitko, abychom spálili aspoň část toho, co sníme:D

R: Samozřejmě cestování, ale i jídlo. Jsme úplně šílený, co se týče gastronomie. Dokážeme cestovat za jídlem, bavit se o něm pořád, sledovat foodblogery a co se týče budgetu na cestování, tak utrácíme 75% za jídlo. Můžeme jíst 24h. Všichni naši přátelé nám říkají, že jsme nemocní, ale my to máme fakt rádi. Kromě toho nás současně hodně zajímá interiérový design. Pořídili jsme si byt v Praze, který se aktuálně ještě staví, takže teď řešíme jeho vybavení, dispozice, zásuvky, vypínače atd… Rádi navštěvujeme showroomy s nábytkem a koukáme na pořady o interiérovém designu. Projekt našeho bytu už je zpracován, ale skoro každý den přemýšlíme, jak to ještě vylepšit, kde pořídíme konkrétní nábytek atd.

Čím jste jeden druhého za poslední dobu inspirovali?

F: Robert mě neustále inspiruje tím, jak pro něj nic není překážkou a se vším si poradí. Já mám občas svoje „NO GO“ zóny, které si samozřejmě vytvářím jen v hlavě a zbytečně mě stresují (třeba cokoliv z IT, růžový daňový papír nebo divné zvuky v myčce…). Ale jeho nic nezastraší a se vším si poradí s grácií – a to mě inspiruje a baví pozorovat.

R: Filip pracuje v odvětví spojeném s oblečením – díky tomu samozřejmě vypadá velmi stylově. Pro mě oblečení nikdy nebylo prioritou. Určitě jsem se vždy snažil vypadat dobře, ale musím říct, že nemám takový cit jako má Filip. Je pro mě inspirací, jak dokáže namíchat konkrétní kousky, které samotné často vypadají příšerně, ale dohromady tvoří cool outfit.

Co vás baví/nebaví na Češích? A co na Polácích?

F: Na Češích mě baví náš pozitivní vztah obecně ke sportu. Líbí se mi, jak si to pouto generačně předáváme. Popravdě, kdo z nás odmala nebyl tlačený do jízdy na kole, bruslích nebo na lyžích? A já myslím, že to je dobře, obzvlášť v dnešní kyber-době! Na druhou stranu ale taky milujeme svoje pohodlí, což se často projeví v našem lazy lifestylu (tepláky, chata, pivko, párek a pohoda) nebo v tak trochu zpomaleném a zakonzervovaném byznysu. Na Polácích mě nebaví jejich až posedlost řešení života druhých („sorry not sorry“). Baví mě jejich (opět) kuchyně, bohatá na polévky (miluju Chlodnik) a krom jídla asi jejich manažerské schopnosti. Věřím, že každý, kdo přišel do pracovního kontaktu s polskými firmami nebo Poláky, mi dá určitě za pravdu.

R: Na mě Češi působí jako lidi, kteří jsou hodně zaměřený na své vlastní životy a nezajímají je moc lidi kolem – v tom dobrém slova smyslu. Díky tomu mám pocit, že každý může být sám sebou a nikdo se vám nebude plést do života. Je to příjemný, že vás nikdo neposuzuje, neodsuzuje. Poláci se často řídí ve svých rozhodnutích tím, co si o tom pomyslí druzí a to je špatně, protože je člověk něčím/někým limitován. Poláci jsou ale třeba více stylovější, co se týká mladší generace tak hlavně oblečením, ale i designem (třeba klidně i tím interiérovým). Mám pocit, že v Polsku se světové trendy objevují, projevují dříve. Tady je to trochu zpomalené. Trochu jinak to také funguje ve službách. V Česku nemám úplně rád komunikaci s lidmi ve službách – většinou máte pocit, že je otravujete, nejsou ochotní, všechno je problém. Poláci jako rození obchodníci jsou úplně jiní – pro klienta udělají všechno možný a to ještě s úsměvem. Na začátku to pro mě bylo těžký si tady zvyknout na styl jednání a fungování ve službách, ale po sedmi letech už to nějak dávám. Naštěstí mám pocit, že zrovna toto se trochu mění k lepšímu…

Máte nějaké česko-polské slovo, které je jen vaše?

F: Za ta léta jsme si vytvořili svůj vlastní jazyk, který je kombinací češtiny, polštiny a angličtiny, ale i slov, která neexistují. Přátelé se nám často smějí, když je v jejich přítomnosti použijeme a nikdo jiný nám v tu chvíli nerozumí:D Funny story: naučil jsem Roberta používat zdrobnělinu „spinkat“ místo spát a „slevosračky“ pro vouchery z portálů typu Slevomat. Tak si pak představte ty casual talks s jeho klienty, kdy ty slova používal:D Jinak momentálně se oslovujeme „Myš“ a nijak to neskloňujeme.

R: Myslím, že nemáme. Nebo si teď na něj neumím vzpomenout…

Máte nějaký konkrétní materiální sen?

F: Jeden takový je momentálně ve výstavbě v Holešovicích😊Patříme mezi ty, kteří prahnou po bydlení ve vlastním.

R: Náš materiální sen se aktuálně plní – byt v krásné čtvrti Holešovice s terasou, kde budeme trávit letní večery. Bude to radost.

Jakou největší blbost jste si za poslední dobu pořídili?

F: Cestovní pojištění, které se samozřejmě nevztahuje na nic, co se ti cestou přihodí. Takže nikdy víc.

R: Robotický vysavač – Filip mě velmi dlouho přemlouval, ať si ho pořídíme, ale pro mě to byla právě ta zbytečná blbost, obzvlášť, když bydlíme teď v menším bytě, kde úklid zabere max. 1h. Nechtěl jsem utrácet peníze za věc, která mi přišla nevyužitelná. Nicméně musím říct, že opak je pravdou, teď si ten stroj nemůžu vynachválit. Máme psa a množství chlupů, které se každý den vysaje, je neskutečný.

Jaká hudební skladba má u vás v telefonu nejvíc přehrání?

F: Ha, schválně prásknu Roberta a uvidíme, jestli se přizná😊 U něj je to určitě Taylor Swift. U mě podle Spotify je to třeba skladba Free od SAULT, I know od Overjoy, nebo cokoliv od Robyn.

R: Za mě aktuálně je to Taylor Swift – album Folklor. Hudbu poslouchám jako pozadí při práci a musí to být něco, co neruší. Jinak si poslechnu víceméně jakýkoliv žánr a docela hodně i polské hudby od mladých interpretů. Hudební scéna je v Polsku velmi bohatá a opravdu, ale opravdu kvalitní. Doporučuji!

Filipe, co by sis na sebe nikdy nevzal? A kdyby ses měl do konce života oblékat do jednoho outfitu, jak by vypadal?

Nikdy asi něco from head to toe v oranžové nebo fialové barvě, třeba teplákovku. A ten jeden outfit…hmm, mám jednu oblíbenou, pohodlnou, šedou Nike klokanku, která se mnou roste a kterou bych mohl nosit každý den. A k ní klidně nějaký wide pants – hlavně z přírodního materiálu! To je důležitější než samotný vzhled, ať nemám zpocený zadek:D

Robe, jsi zahradní architekt – co jsou takové základní principy, které fungují na terase a na zahradě u domku? A co jsou české speciality na zahradách, které tě zaujaly?

To je otázka na celý zvláštní rozhovor! 100 lidí, 100 chutí. Co se týká specialit, tak jsou to jednoznačně bazény! Neskutečné množství bazénů. Svou kariéru jsem začínal v Polsku, kde jsem s kolegyní z vysoké školy založil ateliér. Za celé naše působení jsme tam měli jen jednoho klienta, který měl bazén na zahradě. Po přestěhování do Prahy a otevření ateliéru v ČR jsem narazil na to, že skoro každá zahrada má bazén. Některé hezký, jiné trochu méně, ale opravdu vnímám, že je to tady priorita. Často vidím, že na zahradě není nic, ale bazén tam určitě najdete! Je to zvláštní, protože zde není zrovna podnebí, které nabízí teploty tak vysoké, aby bazén šlo využívat po většinu roku, jako je tomu v jižních státech.

Co kdybyste si najeden den vyměnili povolání, jak by to vypadalo? Lákalo by vás to? 

F: Popravdě asi ani nelákalo, občas Robertovi a jeho týmu pomáhám s realizací některých zahrad a asi mi to stačí takhle zpovzdálí z role dělníka. Práce s lidmi je ta nejnáročnější a sám mám té své až nad hlavu. Takže se spíš chodím odreagovat, pohrabat v hlíně a pokecat s rostlinami:D

R: Myslím, že bych to nezvládl…Za prvé práce v korporátu mě nikdy nelákala a ani nemám moc zkušeností v práci s kolektivem lidí, kteří se řídí nějakými pravidly. Další věc je, že jsem nikdy nepracoval konkrétní pracovní dobu – odjakživa jsem pracoval na volné noze a moje pracovní doba byla taková, jakou jsem si naplánoval. Jinak už ani neumím fungovat. Cítil bych se hodně omezený. Filip má manažerskou pozici, která je v nějaké větším procentu založená na řízení lidí a plnění plánů a vizí firmy – u mě je to jinak – moje práce je tvůrčí, to já vymýšlím nápady, vize, které se pak musí zrealizovat.

Na co byste chtěli, aby se vás někdo zeptal v rozhovoru?

F: Tak třeba na našeho psa:D

R: Jestli jsem šťastným člověkem a zda bych něco ve svém životě změnil.

A teď si na tu otázku odpovězte.

F: Jmenuje se Frytka, což polsky znamená hranolka (moc dlouhé a ještě se špatně skloňuje). Když jsme si pro ní jeli, vybírali jsme v autě různá jména. Zlom nastal v momentě, kdy jsme ji a tu její barvu opečené brambory viděli poprvé – vše bylo jasné! (navíc tam je opět spojitost s jídlem).

R: 100% šťastný a spokojený. Občas mi přijde neskutečný, jak se všechno vyvíjí dle mého životního plánu tak, jak bych si to představoval. Když si to člověk uvědomí, najednou je strašně vděčný. Ale aby to uvědomění bylo možný, tak je potřeba trochu zpomalit, na což většina zapomene. Právě proto je dobrý to cestování, kdy člověk nachvíli vypne a začne vnímat svůj život trochu jinak.

S jakou dvojicí byste si rádi přečetli rozhovor na City & Folks? 

F: Nominuju naše přátele Tom a Bob:D

R: Petr Buchta, herec a Petra Zámečníková, majitelka značky STOLAŘOVA DCERA a součást modelingové agentury MY MODEL.

DĚKUJEME ZA ROZHOVOR!