Kája & Matěj

„Sním o tom, abychom se chovali dobře ke zvířatům, třeba abychom přestali uvazovat psy na řetěz,“ KAROLÍNA HOLUBOVÁ, umělkyně, fotografka a zakladatelka Holubice Agency.

Když řešíme politická témata s Kájou a její rodinou, tak mám častokrát pocit, že jsem součástí nějakého krizového štábu, a že se toho děje opravdu hodně. A také, že se děje,“ MATĚJ PAPRČIAK, herec, model, bývalý profesionální fotbalista.

Kde jste byli na prvním rande? Kdo z vás dvou byl nervóznější a kdo vtipnější? 

Kája: No, to je otázka, co u nás bylo první rande, jestli ta malá pivnice v Londýně nebo až Náplavka v Praze, kde už jsme randili oficiálně. Vtipnější byl asi Matěj, který do poslední chvíle dělal, že mu o nic vlastně nejde. 

Matěj: Nervózní jsme nebyli, nebo mi to tak aspoň nepřipadalo. Kája studovala fotografii v Norwichi a já studoval univerzitu v Londýně, během které jsem pracoval jako model a domluvili jsme si focení. Když jsme se už konečně setkali a Kája přijela z Norwiche do Londýna, tak se focení kvůli světlu odložilo. Řekli jsme si, že to uděláme další den a Kája zůstala u mě. Začali jsme spolu trávit čas, bylo nám dobře, z jednoho focení se stal asi měsíc, a tak to všechno vzniklo. Řekl bych, že to byl velmi přirozený vývoj.

Tři nejlepší momenty roku 2022?

K: 1. Záchrana pejska jménem Paťo, který zůstal sám po smrti příbuzného, pak se zaběhl na dlouhé týdny do lesa a my ho po velké pátrací akci našli úplně zbědovaného. 2. Všechny koncerty, na kterých jsme byli, třeba Twenty one Pilots koncert byl nejúžasnější. 3. Pokaždé, když nám lidi vstali po naší besedě PSYCHOHRÁTKY.

zdroj: IG @iammatejpaprciak

M: Tak první moment byl návrat z Dominikány skoro po měsíci stráveném bez mobilu z natáčení Survivor. To byl celkem silný okamžik, protože nikdo moc nevěděl, co se děje a já vlastně taky ne a moc jsem se těšil domů. Potom nalezení teď už našeho psa Paťa, který na Slovensku zůstal po zesnulém strýcovi, nikdo se ho nechtěl moc ujmout a nakonec utekl do lesů a tři týdny se ho nepodařilo najít a až poslední den, kdy jsme jeli do Prahy se našel celý zubožený, frustrovaný a hladový. To byl opravdu krásný moment a teď už se má s námi dobře. I když věřím, že ovečky, kozičky a slepičky mu občas chybí, ale to nám s Kájou taky 🙂 . Pak mám hroznou radost, že se nám podařilo dotáhnout do konce projekt Psychohrátky, který jsme přes covid připravovali. Lidem se to líbí a pokaždé máme úžasnou zpětnou vazbu. 

zdroj: IG @holu_ka, Psychohrátky

O čem nejčastěji aktuálně sníte.

K: Já hodně sním o lidské pospolitosti, abychom se k sobě chovali slušně. Abychom si zvolili slušného a reprezentativního prezidenta, který nás nebude rozdělovat, ale naopak sjednocovat. Abychom se chovali dobře ke zvířatům, třeba abychom přestali uvazovat psy na řetěz. Menší sny pak jsou jet někam na dovolenou nebo zrenovovat kuchyň. 

M: Já mám těch snů opravdu hodně a pořád mi přibývají nové. Pár už jsem si jich taky splnil 🙂 . Ale tak teď, jelikož jsou volby prezidenta, tak bych si opravdu hodně přál, aby to vyhrál ten správný kandidát a myslím si, že to bude další sen, který se splní. Jinak co se týče osobních snů, tak dostat nějakou zajímavou roli v zahraničním filmu by se mi opravdu hodně líbilo. Kdybych to hodně přehnal tak točit třeba s režiséry jako jsou Tarantino, Ridley Scott, Paul GreenGrass nebo třeba Tim Burton, to by bylo hodně zajímavý a nemuselo by to ani být nic velkého. Jen bych chtěl vidět, jak tihle lidé pracují, ale to je opravdu sen z říše snů 🙂 . Dále tvořit příjemný, motivující a smysluplný obsah. A také být zdraví a už se konečně vymotat z toho covidového období, které nás všechny zasáhlo a smazalo nám 2 roky života. Obecně řečeno být prostě šťastný.

Za co jeden druhého ceníte?

K: Matěj si umí poradit v každé situaci, umí výborně vyjednávat, je dobrý obchodník. Je velmi přímý a nehraje žádný hry. Vím, že mu můžu ve všem věřit a že se mu mohu se vším svěřit. Je to pravý gentleman. Cením si jeho odvahy jít do neznáma, cením si, že pro něj nic není překážkou.

M: Na Káje si cením nejvíce toho, jak je oddaná, vnímavá, milující a empatická. Myslím si, že to jsou stránky, kterými nedisponuje úplně každý a ona je v těchto věcech naprosto úžasná.

zdroj: IG @iammatejpaprciak

Pro co jste jeden druhého nadchli?

K: Asi pro to, co jsem popsala nahoře. Baví mě, jak je životaschopný. Je naprosto bezprostřední. Je hodně spontánní a udržuje mě tak nějak stále ve střehu. Baví mě jeho smysl pro humor, jeho odvaha, jeho nebojácnost se po hlavě vrhnout do neznáma. Vím, že když jsem s ním, tak se mi nic nestane a když už se něco nepříjemného přece jen stane, vím, že mě vždy ochrání a situaci vždy výborně vyřeší.

M: Tak to máme hned jednu z posledních událostí, která proběhla nedávno. Bylo to MS ve fotbale. Fotbal nikdy neměla moc ráda, ale během posledního mistrovství jsem viděl, jak to více a více sleduje a nakonec se zajímala sama od sebe a všechny finální zápasy sledovala se mnou a začala opravdu dost horlivě fandit. To jsem úplně nečekal a moc se mi to líbilo. Pak mi také přišlo, že všechny divadelní hry, které jsem zkoušel a hrál v Londýně, ji opravdu velmi nadchli, a tak mi pomáhala i s dramaturgickou přípravou, protože v tomhle oboru vyrůstala a je to výborná dramaturgyně. Z její strany mě zase dokázala nadchnout pro pejsky a jejich pomoc, čehož si velmi vážím a také pro politiku a přehled v této oblasti. Dříve jsem tyhle věci sledoval také, ale spíše okrajově. Teď, když řešíme politická témata s ní a s její rodinou, tak mám častokrát pocit, že jsem součástí nějakého krizového štábu, a že se toho děje opravdu hodně. A také, že se děje!

zdroj: IG @holu_ka

Na čem se nikdy neshodnete?

K: Na plánování času. Matěj je víc “go with the flow”, kdežto já mám ráda ve věcech jasno. Jsem organizovanější a tam to občas zaskřípá. Na druhou stranu se jeden od druhého neustále učíme a společně hledáme balanc.

M: Musím se přiznat, že na těch základních důležitých životních věcech se v podstatě vždycky shodneme. Což je samozřejmě pro nás oba důležité. Ale taky je x věcí, na kterých se neshodneme, ale jsou to spíš prkotiny. Třeba já chci doma mít stůl na tomhle místě a Kája jinde, pak je její specialita mi zpřeházet knížky, které si srovnám podle sebe, ale jí se to nějak nezdá. Nebo mi třeba občas řekne, že nemá hlad, a pak mi hrabe do jídla a podobný blbosti, ale jsou to spíš takový srandy, na čem se “neshodneme”.

Myslíte si, že je humor dědičný? Dá se naučit? A má pro vás osobně humor hranice?

K: Myslím, že krása humoru je v tom, že hranice nemá. Rozlišuji ale mezi humorem a zlým posmíváním. Humor má mít terapeutické účinky. Má nás dostávat do nadhledu, umí zesměšnit třeba i těžkou situaci a tím jí zlehčit. Arnošt Lustig jednou říkal, že život v koncentráku se dal přežít jenom tím, že si z toho člověk dělal legraci. Kdežto posmívání má za cíl někomu ublížit. Dehonestovat. A to je pro mě za hranou. Jestli je dědičný, to nevím.

M: Těžko říct, spíš bych řekl, že humor ovlivňují lidé kolem vás, a pakliže máte rodiče srandisty, tak je dost pravděpodobný, že srandista budete taky. Určitě se ale dá humor naučit jako všechno. Jen to zase jde někomu líp. Ale Jim Carrey si taky cvičil svoje kousky hodiny a hodiny před zrcadlem a je to Jim Carrey. No s hranicemi je to těžké, dřív si mohli Monty Pythons dovolit více, i když zase Ricky Gervais se s tím dnes taky nemaže. Ale je pravda, že dneska už jsou oblasti, kde je humor brán přespříliš vážně, ale nevím, jestli je to správně. Mně osobně se třeba líbí, když si někdo ze sebe umí udělat srandu a nemusí u toho zbytečně nadávat, nebo mluvit sprostě. Humor by obecně měl být osobní, ale osobně by se brát němel.

 

zdroj: Kája H.

Kdybyste si mohli společně zahrát libovolnou dvojici ve filmu, která by to byla?

K: Tyjo, těch by asi bylo víc, z nějakýho důvodu mě první napadlo Bony a Clyde, asi proto, že jsme oba takoví magoři a že by nás být gangstery bavilo, nicméně bych si ale zahrála i dvojici Belmondo -Seberg ve filmu Breathless nebo v pozdějším věku Diane Keaton a Jack Nicholson!

M: No, občas mám pocit, že jsme jako Homolkovi, přece jenom máme častokrát dost vtipné a živé situace. Takže bychom mohli být takoví Homolkovi v mladší verzi 😀 . Ale kdybych si měl vybrat roli pro nás dva, tak bych to směřoval někam do filmů Belmonda, kdy rádoby outsider dokáže z něčeho skvěle vybruslit a během toho potká hezkou a milou dívku, se kterou si padne do oka. Něco jako “Muž z Acapulca” třeba 😀 .

zdroj: IG @iammatejpaprciak

Editujete fotky na IG?

K: Většinou jo. Asi síla zvyku z povolání, jsem až moc zvyklá si dodělávat barvy, ostrost, expozici… tak aby to odpovídalo mému stylu. Ale hodně záleží, co je to za typ fotografie. Někdy zase needituju vůbec a nechám fotku tak nějak nahatou a „přirozenou“.

M: Fotky z 99% needituji. Profesionální fotky jsou už zeditované od fotografa a osobním fotkám maximálně přidám občas světlost, aby byla ta fotka vůbec vidět, ale to je v podstatě vše. Nemám rád filtry, které vás vyhladí. Člověka pak lidi častokrát ani nepoznají. Chci, aby to bylo autentické a už se mi párkrát stalo, že byli lidi překvapeni, že vypadám stejně jako na fotkách, když mě poprvé potkali. Dost mě to pobavilo.

Po jak dlouhé době po probuzení sáhnete po telefonu a na jaké první věci se podíváte?

K: Přiznám se, že po telefonu sahám hned. Nejdřív koukám na Instagram, potom emaily a sms a nakonec zprávy a tak nějak si tím mapuji, co mě ten den čeká. 

M: Na telefonu mám budík, takže vlastně s prvním úderem zvonění po něm hmátnu, ale velmi nerad, neb vstávání nesnáším a mám to přesně v tom stylu, kdy mám asi 20 budíků za sebou 😀 . Pak ale (bohužel) na mobilu funguji celkem hodně. Přece jenom je to určitá náhrada počítače a funguje dnes už jako takový osobní asistent pro většinu z nás. Takže tam plním spoustu pracovních záležitostí, ale taky si tam třeba pustím hudbu, podcast nebo video, které mě zajímá a samozřejmě koukám i na kraviny, to už k dnešní době patří. Osobně bych chtěl zavést pravidelný detox od mobilu alespoň třeba na jeden den v týdnu. Minulý rok jsem byl bez mobilu 3 týdny a byla to jedna z věcí, kterou jsem si velmi užil a přišel jsem na to, že je to možné. Jen ta lavina potom je zase o něco náročnější 🙂 .

Jaké tři věci vás nejvíc štvou na dnešní době?

K: Konzum. Ta strašná honba za hromaděním. Ta obsese věcmi a penězi. Málokdo z nás se snaží žít opravdu udržitelně. Vadí mi, že odpovědnost se hází na koncového konzumenta a velké konglomeráty, firmy a řetězce z toho vyváznou bez úhony.

Deziformace – v dnešní době jsme přímo zavaleni informacemi a je těžké se v tom informačním moři orientovat. Zvláště pak jsou-li mezi námi lidé, kteří se cíleně snaží zneužívat svobodu slova ku svému prospěchu a šíří nebezpečné dezinformace.

Nesmyslné standarty krásy. Díky Ai technologiím jsme si více než kdy před tím zvykli být vystaveni nereálným fyziognomickým úpravám těla a obličeje, což pro společnost nastavuje nesmyslné standarty krásy a vytváří to v nás či to podporuje Dysmorfofobickou poruchu, která je velmi nebezpečná, má vliv na to, jak se vnímáme, na naše sebevědomí na naší psychiku.

M: Hektičnost, přehnaná očekávání a tlak na mladé lidi, kdy si každý myslí, že už musí mít všechno hotové a vybudované v 21 letech. Přitom je ve světě normální, že člověku je třeba přes 30 a ještě pořád se hledá, nebo chce změnit kariéru. Každý se vyvíjí jinak a dnešní doba tomu také dost nahrává. Člověk by neměl zůstávat stát na místě několik let v kuse a měl by se neustále posouvat a s tím přicházejí i změny.

zdroj: IG @holu_ka

Koho volíte při prezidentské volbě? 

K: Volím Petra Pavla, protože je pro mě velice schopným člověkem a tím pádem i ideálním kandidátem. Disponuje kvalitami jako jsou kritické myšlení, diplomatické jednání, jazyková vybavenost. Vážím si jeho heroických činů, jeho služby v NATO a souzním s jeho politickými a ekologickými hodnotami. Vážím si též jeho schopnosti sebereflexe a převzetí odpovědnosti za své činy. 

M: Já osobně volím Petra Pavla. Rozhodoval jsem se mezi ním a Danuší Nerudovou a i bych si přál, abychom měli prezidentku a tím byli mnohem více progresivní a “světoví”, zas tolik jich totiž ve světě není, ale nakonec mi jako lepší, připravenější a kompetentnější kandidát přijde Petr Pavel. Budu velmi rád, když prezidentem bude právě on a já se nebudu muset v cizině a vlastně i v ČR stydět za to, jakého tam máme prezidenta. 5 let jsem v Londýně všem vysvětloval, že ne všichni Češi jsou jako náš poslední prezident.

Kájo, jaké tři nejlepší rady do života ti dala maminka? Jakou radu si dala ty jí? 

  1. Prohraná bitva není prohraná válka
  2. Buď sama sebou
  3. Jdi za svými sny, protože nic není nemožné

Já? Tyjo asi, že být krásná a dobře vypadat je především pocit.

zdroj: IG @holu_ka

Matěji, pamatuješ si moment, kdy ses rozhodl pro herectví? Jak pracuješ s trémou a co je pro tebe nejtěžší zahrát?

Po herectví jsem tak nějak pokukoval odmala a i jsem si jednou zahrál během základky v seriálu na ČT. Ale věnoval jsem se hlavně fotbalu a tam už k tomu moc dalších aktivit vymyslet nešlo, když jsem to hrál vrcholově. Takže mě to všechno potkalo až během studia na univerzitě v Londýně, kdy jsem měl možnost se zapojit do divadla, které se tam hrálo a já jsem si to prostě musel zkusit. Nějak mě to tam táhlo, a tak jsem přisel na konkurz na roli ve Slovak Theatre London a dostal jsem hlavní roli. Tahle zkušenost byla pro mě hodně důležitá a rozhodl jsem se, že se tomu chci věnovat naplno, ale nevěděl jsem moc jak. Tak jsem se po absolvování magistru v Londýně naučil na přijímačky v angličtině monology Hamleta a Biffa a šel jsem studovat 3 roky herectví. Každý si myslel, že jsem se zbláznil, ale já prostě musel 🙂 .

S trémou během hraní problém nemám, soustředím se na roli a snažím se být co nejvíc připravený tak, abych nemusel trému vůbec řešit. Taky mi v tom asi pomohlo, že jsem několik let fotil jako model. Ono stát celý den před kamerou do půlky těla, kdy se na vás dívá 15 lidí a řeší na vás každou prkotinu vás taky docela vycepuje. No, v Londýně mě nejčastěji obsadili do role maniaka, lover boye, nebo obojího a to mě hodně bavilo 😀 . Ale nejtěžší jsou podle mě role, kde má člověk být vtipný, to je opravdu umění a jak se říká, dělat srandu není žádná sranda a já s tím musím plně souhlasit a obdivuji všechny, kdo to zvládnou jakoby se nechumelilo.

zdroj: IG @iammatejpaprciak

Na co byste chtěli, aby se vás někdo zeptal v rozhovoru?

K: Já určitě na činnost Holubice Agency, kdo jsme, co děláme, na co se můžou naši diváci a fanoušci těšit v roce 2023 a kde nás sledovat.

M: Tak třeba, kam bych vás mohl pozvat, a kde mě v tomto roce můžete vidět.

A teď si na tu otázku odpovězte 🙂

K: Díky moc za tuhle otázku! Holubice Agency je kreativní agentura, kterou jsem založila já a Evička. Stihly jsme to založit v době covidu, takže začátky byly poněkud krušné a než se rozběhly naše projekty tak to nějakou dobu trvalo, ale teď už se třeba pyšníme projektem PSYCHOHRÁTKY, který jsme vymýšlely a pracovaly na něm něco přes 4 roky a se kterým teď objíždíme ČR. Na našem Instagramu @Holubice_Agency se dozvíte, kde a kdy budeme v roce 2023. Nově připravujeme divadelní hru ve Studiu Dva, ta bude premiérovat někdy v dubnu. Já a Evička budeme objíždět Českou a Slovenskou republiku s tzv. Kecanicemi – Holubice aneb dcera a matka roku. Umístili jsme se na třetím místě v prestižní soutěži 48H – s krátkometrážním filmem Povídej a celkově toho máme na tento a další rok připraveno opravdu hodně! Tak nás sledujte na našem Instagramu a dozvíte se víc! 

M: Rád bych vás pozval na naší show/besedu, která se jmenuje Psychohrátky a máme teď s tím tour po ČR. Mám tenhle projekt opravdu hodně rád, protože si myslím, že má smysl a přesah. Jsme tam spolu s Kájou, Evou Holubovou a psychologem Jiřím Valáškem. A pak také na nově připravovanou hru ve Studiu Dva, která by se měla hrát od dubna, na kterou se velmi těším. O dalších událostech vás budu informovat v průběhu roku 😀 .

@zdroj: IG @iammatejpaprciak

S jakou dvojicí byste si rádi přečetli rozhovor na CITY & FOLKS?

K: Adam Reiter a Radka Pavlovčinová

M: Tak třeba Petra Lexu s Natálií Kotkovou bych rád viděl v tomto rozhovoru.

!DĚKUJEME MOC KÁJE A MATĚJOVI ZA ROZHOVOR!

zdroj: Kája H.

Související štítky

Mohlo by se vám líbit

POCIT TÝDNE
„Just checking on you" actually means a lot.

Top 5

262 stran laskavého čtení

Dvojrozhovory

Odpovědi na otázky, na které není nikdy čas

Nejnovější příspěvky